tag:blogger.com,1999:blog-28882894087812218692024-03-05T07:04:01.934-08:00ရွင္သစၥာလမင္းရဲ႕အလင္းေရာင္နဲ႕ ကုိယ့္ကိုယ္ကိုရွာေဖြရင္း
ရာဟုရဲ႕မာယာတြင္း သက္ဆင္းခဲ့ရသူရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.comBlogger97125tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-54180423691671646462010-12-06T00:45:00.000-08:002010-12-06T07:55:36.533-08:00မိေထြး(ေဒြး)ေတာ္ ေဂါတမီ (သို႕) က်ေနာ္တို႕အားလံုးရဲ႕ အေမ<!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:trackmoves/> <w:trackformatting/> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:donotpromoteqf/> <w:lidthemeother>EN-US</w:LidThemeOther> <w:lidthemeasian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:lidthemecomplexscript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> <w:splitpgbreakandparamark/> <w:dontvertaligncellwithsp/> <w:dontbreakconstrainedforcedtables/> <w:dontvertalignintxbx/> <w:word11kerningpairs/> <w:cachedcolbalance/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> <m:mathpr> <m:mathfont val="Cambria Math"> <m:brkbin val="before"> <m:brkbinsub val="--"> <m:smallfrac val="off"> <m:dispdef/> <m:lmargin val="0"> <m:rmargin val="0"> <m:defjc val="centerGroup"> <m:wrapindent val="1440"> <m:intlim val="subSup"> <m:narylim val="undOvr"> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" defunhidewhenused="true" defsemihidden="true" defqformat="false" defpriority="99" latentstylecount="267"> <w:lsdexception locked="false" priority="0" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Normal"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="heading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="35" qformat="true" name="caption"> <w:lsdexception locked="false" priority="10" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" name="Default Paragraph Font"> <w:lsdexception locked="false" priority="11" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtitle"> <w:lsdexception locked="false" priority="22" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Strong"> <w:lsdexception locked="false" priority="20" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="59" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Table Grid"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Placeholder Text"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="No Spacing"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Revision"> <w:lsdexception locked="false" priority="34" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="List Paragraph"> <w:lsdexception locked="false" priority="29" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="30" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="19" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="21" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="31" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="32" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="33" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Book Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="37" name="Bibliography"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" qformat="true" name="TOC Heading"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt; mso-para-margin-top:0in; mso-para-margin-right:0in; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0in; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi;} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal;"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" ><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >(၁)</span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style="font-size:100%;"><span style=";font-family:";" >As the beloved mother died seven days after his birth, </span><i><span style="font-family:URWPalladioHOT-I;">Mah</span></i><i><span style=";font-family:";" >ā</span></i><i><span style="font-family:URWPalladioHOT-I;"> Paj</span></i><i><span style=";font-family:";" >ā</span></i><i><span style="font-family:URWPalladioHOT-I;">pati Gotami, </span></i><span style=";font-family:";" >her younger sister, who was also married to the King, adopted the child, entrusting her own son, </span><i><span style="font-family:URWPalladioHOT-I;">Nanda, </span></i><span style=";font-family:";" >to the care of the nurses. </span></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style="font-size:100%;"><span style=";font-family:";" > </span></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >ခ်စ္လွစြာေသာ ေမြးသမိခင္ဟာ (ဘုရားေလာင္း သိဒၶတၳမင္းသားေလး) သူ႕ကိုေမြးဖြားသန္႕စင္ၿပီး ခုႏွစ္ေျမာက္ေသာေန႕၌ ကြယ္လြန္တယ္ဆိုလွ်င္ပဲ ဘုရင္သုေဒၶါဒနကိုပင္ လက္ထပ္ထားတဲ့ (ဘုရင္သုေဒၶါဒနရဲ႕ မိဘုရားတျဖစ္လဲ) ညီမေတာ္ မဟာပဇာပတိေဂါတမီဟာ မိမိရင္မွျဖစ္ေသာ သားရင္း နႏၵမင္းသာေလးကို ႏို႕ထိန္း(နာနီ)ေတြထံကို အပ္ႏွံၿပီးေနာက္ ေလာင္းေတာ္ မင္းသားေလးအား (မိခင္ရင္းႏွင့္မျခား ေစာင့္ေရွာက္ရန္) ေမြးစားေတာ္မူ၏။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >The Buddha and his teaching စာအုပ္ထဲက ဘုရားရွင္နဲ႕ပတ္သက္တဲ့ ဗုဒၶ၀င္ဇာတ္၀င္ခန္းေလးတစ္ခုက စာသားေလးပါ။ (ႀကီးႀကီးက်ယ္က်ယ္ အဂၤလိပ္လိုေတြ ဖတ္ေနတယ္လို႕ေတာ့ မထင္လိုက္ၾကပါနဲ႕။ တက္လို႕မဟုတ္ပါ။ (စာ)ငတ္လို႕ဖတ္မိျခင္းပါ)။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >(၂)</span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >ရင္ကိုျငိမိတဲ့ အေတြးေလးမ်ားကို ခံစားမိလို႕ပါ။ အဓိက စိတ္၀င္စားမိတာက မဟာပဇာမတိေဂါတမီ။ သူမဟာ မိေဒြးေတာ္ေဂါတမီဆိုတဲ့အမည္နဲ႕ ပိဋကတ္စာမ်က္ႏွာေတြမွာ ထင္ရွားပါတယ္။ ျမန္မာ စကားမွာေတာ့ မိေဒြးဆိုတာ အေဖျဖစ္သူရဲ႕ ေနာက္ယူထားတဲ့ ဇနီးမယား။ (ဒါကို ဗီလိန္ဇာတ္ေကာင္းအျဖစ္နဲ႕လဲ ရုပ္ရွင္ေတြမွာ အသက္သြင္းတာလဲ ေတြ႕ဖူးပါတယ္)။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >မဟာပဇာပတိေဂါတမီကေတာ့ အေဖရဲ႕ ေနာက္ယူထားတဲ့ မိဘုရားတစ္ပါး (မိန္းမငယ္ျဖစ္ေပမဲ့) ဗီလိန္ဇာတ္ေကာင္ တစ္ေယာက္မဟုတ္ခဲ့ပါဘူး။ သူမရဲ႕သားရင္းကို ႏို႕ထိန္းေတြဆီ အပ္ႏွံထားႏိုင္တဲ့ ေလးစားေလာက္တဲ့ပါရမီကို မိခင္တိုင္းသေဘာ ေပါက္ႏုိင္မွာပါ။ ဘယ္မိခင္မဆို သားအရင္းကိုပဲခ်စ္ၾက ျမတ္ႏိုးၾကမွာပါ။ သမိုင္းကေတာင္းဆိုလို႕သာ သူမဟာ အေလာင္းေတာ္ေလးကို ရင္၀ယ္သားကဲ့သို႕ ပိုက္ေထြးခဲ့ရတာပါ။ သူမဟာ လူသားအားလံုးအတြက္ စံျပမိခင္ေနရာကို (ႏွလံုးသားနဲ႕ရင္းၿပီး) တာ၀န္ႀကီးႀကီးယူလိုက္ရတာပါ။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >အေလာင္းေတာ္ေလးရဲ႕ မိခင္ရင္း မဟာမာယာ(မယ္ေတာ္မာယာ) ကြယ္လြန္တဲ့အခ်ိန္ဟာ ခုႏွစ္ရက္သားေလးဆိုေတာ့ လူသားတစ္ေယာက္အေနနဲ႕ ေမြးဖြားလာတဲ့ ကေလးတစ္ေယာက္ဟာ မိခင္ႏွင့္မျခားျပဳစု ေစာင့္ေရွာက္သူလိုတာ အမွန္ပါပဲ။ လူသားတစ္ေယာက္အေနနဲ႕ ေမြးဖြားလာတဲ့ အေလာင္းေတာ္ဟာ ဘယ္ေလာက္ပင္ ပါရမီရင့္ရင့္ ေစာင့္ေရွာက္သူနဲ႕ေ၀းရင္ လူသားတစ္ေယာက္လိုပဲ ဒုကၡေတြ႕ႏိုင္တယ္ဆိုတာ လက္ခံမိပါတယ္။ သားရင္းနႏၵမင္းသားေလးနဲ႕ အေလာင္းေတာ္ဟာ တစ္ရက္တည္း ေမြးဖြားခဲ့ေပမဲ့ လူသားဆန္ဆန္ပဲ (ပါရမီဆန္ဆန္ပဲ) သူမဟာ သားရင္းကို စြန္႕လြတ္ခဲ့ရသူပါ။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >(၃)</span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >အခ်ိန္တန္အရြယ္ေရာက္လို႕ အိမ္ေထာင္ရက္သားက်၊ ေနာက္ ေလာကကိုျငီးေငြ႕ၿပီး ေတာထြက္၊ သစၥာေလးပါကို ကိုယ္တိုင္သိျမင္ၿပီးေနာက္ ေ၀ေနယ်ေတြကို မေသရာလမ္းကို ညႊန္ျပႏိုင္မဲ့ အေလာင္းေတာ္ကိုေမြးစား ျပဳစုလိုက္ျခင္းအားျဖင့္ ေလာကသားေတြကို ကယ္တင္လိုက္ႏိုင္တာပါပဲ။ ဒီအတြက္ ပိဋကတ္စာ မ်က္ႏွာေတြမွာ သူမဟာ အထူးတစ္ေနရာရခဲ့တာပါ။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >သူမဟာ ဘုရားရွင္ကို ခ်စ္လြန္းလို႕ အဖိုးအနဂၣထိုက္တန္တဲ့ သကၤန္းေတာ္ကိုလွဴေတာ့လဲ သူမရဲ႕အနစ္နာခံမႈေတြကို ေအာက္ေမ့မိတဲ့ဘုရားရွင္ဟာ ငါ့ကိုလွဴမည့္အစား “သံေဃ ေဂါတမီ ေဒဟိ၊ သံေဃ ဒိႏၷံ မဟပၹလံ၊ ဒိေႏၷ သံဃႆ ေဂါတမီ” လို႕ သံဃာေတာ္ေတြကိုလွဴရင္ အက်ိဳးေက်းဇူး ပိုမ်ားေၾကာင္းေဟာရင္း သံဃာ့အဖြဲ႕အစည္းမည္မွ် အက်ိဳးႀကီးေၾကာင္းကိုလဲ ျဖစ္ေပၚေစခဲ့သူပါ။</span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >ေနာက္ အမ်ိဳးသမီးအခြင့္အေရးအတြက္ ဘုရားရွင္ထံခ်ဥ္းကပ္ၿပီး ရဟန္းျပဳခြင့္ရဖို႕ သနားခံခဲ့ရင္း အမ်ိဳးသမီးထုရဲ႕ စံျပေခါင္းေဆာင္လဲ ျဖစ္ခဲ့ေသးတယ္။ ဘိကၡဳသံဃာ၊ ဘိကၡဳနီသံဃာတို႕ရဲ႕ ေခါင္းေဆာင္ျဖစ္ခဲ့ပါတယ္။ ဗုဒၶ၀င္မွာစံတင္ေလာက္တဲ့ သူမရဲ႕ အနစ္နာခံခ်က္ စြမ္းေဆာင္ခ်က္ မ်ားစြာတို႕ဟာ တသသျဖစ္စရာပါ။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >(၄) </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >သူမဟာ ဘုရားရွင္ရဲ႕မိခင္ျဖစ္သလို သစၥာေလးပါးရဲ႕မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ နႏၵမင္းသားေလးရဲ႕ မိခင္ျဖစ္သလို ကပိလ၀တ္ျပည္သားေတြရဲ႕ မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ ကပိလ၀တ္ျပည္ႀကီးရဲ႕ မိခင္ျဖစ္သလို႕ ဗုဒၶသာသနာေတာ္ရဲ႕ မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ အရွင္မဟာေမာဂၢလာန္ရဲ႕ မိခင္ျဖစ္သလို အရွင္သာရိပုၾတာရဲ႕ မိခင္းလည္းျဖစ္တယ္။ သံဃာအားလံုးရဲ႕ မိခင္ျဖစ္သလို ဘုရင္သုေဒၶါဒနရဲ႕ မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ အနာထပိဏ္ရဲ႕မိခင္ျဖစ္သလို ၀ိသာခါရဲ႕မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" >ရဟႏၱာအေပါင္းရဲ႕မိခင္ျဖစ္သလို႕ ပုထုဇဥ္ရဟန္းေတြရဲ႕မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ သာ၀တၳိ၊ ရာဇၿဂိဳဟ္ႏိုင္ငံေတြရဲ႕ မိခင္ျဖစ္သလို တိုင္းသူျပည္သားေတြရဲ႕ မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ ဗိမၺိသာရရဲ႕မိခင္းျဖစ္သလို႕ ေဆးဆရာဇီ၀ကရဲ႕ မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ ေလာကီရဲ႕မိခင္ျဖစ္သလို ေလာကုတၱရာရဲ႕မိခင္လည္းျဖစ္တယ္။ </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal; color: rgb(204, 51, 204);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(255, 0, 0);"><span style=";font-family:";font-size:100%;" ><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(255, 0, 0);"><span style=";font-family:";font-size:130%;" >တကယ္ေတာ့ မိေဒြးေတာ္ေဂါတမီဟာ က်ေနာ္တို႕အားလံုးရဲ႕မိခင္ျဖစ္တယ္။<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; line-height: normal; color: rgb(255, 0, 0);"><span style=";font-family:";font-size:130%;" ><br /></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; line-height: normal;"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style=";font-family:";font-size:100%;" > </span></p>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-24880497624460588162010-11-19T23:25:00.000-08:002010-11-20T09:29:25.607-08:00ဆိုနီယာဂႏၶီ၊ အျမင္က်ဥ္းမႈနဲ႕ ဦးရွင္ႀကီးသရဏံ ဂစၦာမိ<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br /><div style="text-align: center;">(၁)<br /></div>အိႏၵိယကို ကမၻာ့စာမ်က္ႏွာေပၚ ေမာင္းတင္ခဲ့ၾကတဲ့ မာလိန္မွဴးေတြရဲ႕ သမိုင္းမွာ ဆိုနီယာ ဂႏၶီဆိုတာကိုလည္း ေမ့ထားလို႕ မရေပဘူး။ ကိုလိုနီကို အၾကမ္းမဖတ္တဲ့နည္းနဲ႕ဆန္႕က်င္ခဲ့တဲ့ မဟတၱမ ဂႏၶီရဲ႕ မ်ိဳးဆက္လို႕လည္း သိၾကရဲ႕။ ေမြးစားထားတယ္လို႕ေတာ့ ဖတ္ဖူးတာပဲ။ ဂ်၀ါဟာလာ ေနရူးကစလို႕ ေနာက္ေမြးလာတဲ့ ပဲ့ကိုင္ရွင္ေတြရဲ႕ နာမေတြမွာ ဂႏၶီေတြပါလာေတာ့တာပဲ။ ဆိုနီယာဂႏၶိဆိုတာက ဆန္ေဂ်း ဂႏၶီ ေလယဥ္ပ်က္က် ေသဆံုးသြားလို႕ ႏိုင္ငံေရးေလာကထဲကို ဆန္ေဂ်းကိုယ္စား၀င္ေရာက္လာတဲ့ အိႏၵိယပိုင္ အဲယားလိုင္းရဲ႕ ပိုင့္ေလာ့ ရာဂ်စ္ ဂႏၶီနဲ႕ အေၾကာင္း ပါခဲ့တဲ့ အီတလီသူစစ္စစ္ပါ။<br /><br />သူ႕ေမာင္ေတာ္ရဲ႕ ႏိုင္ငံေရးလုပ္ေဆာင္မႈေတြကို ပါ၀င္ကူညီရင္းနဲ႕ အမ်ိဳးဇာတ္စြဲႀကီးလွတဲ့ မဇၥ်ိမသားေတြရဲ႕ အသည္းႏွလံုးကို သိမ္းႀကံဳးယူငင္ႏိုင္ခဲ့သူပါ။ လက္ရွိမွာ ကြန္ဂရက္ပါတီရဲ႕ ဥကၠ႒၊ အစဥ္အဆက္ အႏွိမ္ခံ အိႏၵိယအမ်ိဳးသမီးတို႕ရဲ႕ ေရွ႕ေဆာင္လမ္းျပဆိုရင္လဲ မမွားေပဘူး။ လက္ရွိ ရႈပ္ေထြးေပြလီၿပီး ေခတ္ေနာက္က်ေနတဲ့ အိႏၵိယသားတို႕ရဲ႕ အေတြးအေခၚေတြကို တိုက္ခၽြတ္သန္႕စင္ပစ္ဖို႕ သူမဟာ ေခါင္းေဆာင္ပါ၀င္ အားထုတ္ ေနတာပါပဲ။<br /><br />တကယ္ေတာ့ အိႏၵိယဆိုတာ အမ်ိဳးမတူတဲ့ ႏိုင္ငံျခားသားကိုမေျပာနဲ႕ သူတို႕လူမ်ိဳးျဖစ္တဲ့၊ ဇာတ္နိမ့္မ်ိဳးမွ ေပါက္ဖြားတဲ့၊ လြတ္လပ္ၿပီးစ ဇာတ္ရႈပ္လွေသာ အိႏၵိယႏိုင္ငံႀကီးရဲ႕ ဖြဲ႕စည္းပံုကို ေခါင္းရႈပ္ခံၿပီး ေရးဆြဲေပးသြားတဲ့၊ ဇာတ္စနစ္ကို ေတာ္လွန္ဖို႕ ေနာက္လိုက္သာ၀ကေတြနဲ႕အတူ ဗုဒၶဘာသာကို ကူးေျပာင္းခဲ့တဲ့ လက္ရွိအိႏၵိယရဲ႕ အိုင္ကြန္ ေဒါက္တာ အမ္ေဘဒကာလို လူမ်ိဳးကိုေတာင္ အရာေပးခ်င္ခဲ့တာမဟုတ္ေပဘူး။<br /><br />ဒါေပမဲ့ ယေန႕ေခတ္မွာေတာ့ ႏိုင္ငံေကာင္းစားေရးကို ေရွ႕တန္းကပါ၀င္ၿပီး လုပ္ေပးေနတဲ့ တိုင္းတစ္ပါးသူ ဆိုနီယာဟာ အိႏၵိယမွာေတာ့ ျပယုဂ္တစ္ခုပင္။ သူကိုယ္တိုင္ကလည္း အီတလီဇာတိကိုေဖ်ာက္၊ ခ်စ္လင္တို႕ တိုင္းျပည္ရဲ႕ ဆာရီနဲ႕ ခ်ပါတီကို၀ါးၿပီး အင္ဒီယန္းတစ္ေယာက္အျဖစ္ ေနႏိုင္တယ္ဆိုတာပါပဲ။ လူမ်ိဳးေရးအယူ သည္းလွတဲ့ အိႏၵိယသားေတြေတာင္ အျမင္မွန္ ရကုန္ၿပီ။ ဆိုနီယာ့ကိုလည္း တိုင္းတစ္ပါးသူလို႕ မျမင္ၾကေတာ့ဘူး။<br /><br /><div style="text-align: center;">(၂)<br /></div>ယေန႕ ျမန္မာေတြကလည္း တိုင္းတပါးသားမို႕၊ တိုင္းတစ္ပါးသားကိုယူထားလို႕၊ ျမန္မာမဟုတ္လို႕ဆိုတဲ့ အေတြး အေခၚခပ္တိမ္တိမ္ (ဒါကေတာ့ ကိုယ့္အယူအဆပါ၊ ကိုယ့္ခံယူခ်က္နဲ႕မတူလို႕ တိမ္တယ္လို႕ေတာ့ မဆိုလို) ေတြနဲ႕ ေကာင္းက်ိဳးလုပ္ႏိုင္တဲ့သူေတြ၊ ကိုယ့္ႏိုင္ငံ ကိုယ့္လူမ်ိဳးနဲ႕ အပ္စပ္ႏိုင္နဲ႕ အယူအဆ ယဥ္ေက်းမႈေတြကို မ်က္ေစ့မွိတ္ၿပီး ဘူးခံခံေနၾကတာပါပဲ။ အားလံုးေတာ့လဲ မဟုတ္ေပ။ နားလည္တဲ့သူမ်ားလဲ ရွိသလို ေခတ္ေရွ႕ကိုလဲ ေျပးခ်င္ ေျပာင္းလဲမႈကိုလည္း မလိုလားၾကတဲ့ ကြန္ဆာေဘးတစ္၀ါဒီမ်ားလည္း ရွိေနတုန္းပဲ။<br /><br />အမွန္ကေတာ့ ဘယ္တိုင္းျပည္ ဘယ္လူမ်ိဳးကလာလာ ေကာင္းတဲ့အရာဆိုလွ်င္ ေကာ္ပီကူးသင့္ရင္ ကူးရမယ္၊ ေနရာေပးသင့္ လွ်င္ေပးရမယ္။ ဂလိုဘယ္ဆန္ေနတဲ့ ယေန႕ကမၻာမွာ ဟိုးေရွးအခါတုန္းက ဆိုတဲ့ အိပ္ယာ၀င္ပံုျပင္ေတြကို ယဥ္ေက်းမႈတရပ္အေနႏွင္က လြဲလို႕ ေမ့ထားၾကဖို႕လိုေပမယ္။<br /><br />အေမက ျမန္မာျဖစ္တဲ့အတြက္ တိုင္းတစ္ပါးသားနဲ႕ လက္ထပ္တာေလာက္ကိုေတာ့ အျပစ္ဖြဲ႕မေန သင့္ေတာ့ဘူး။ အေမဟာ ျမန္မာျပည္ကိုခ်စ္တဲ့ ျမန္မာလူမ်ိဳးတစ္ဦးပါပဲ။ လင္းေယာက္်ားနဲ႕ ပတ္သတ္မွ ေတာ္ရတဲ့ ဆိုနီယာလို လူမ်ိဳးကိုေတာင္ ေရွးရိုးအစြဲဆံုးလူသားေတြက အေလးထား ေနရာေပးေနၾကတာကို နားလည္သင့္ပါတယ္။ ႏိုင္ငံတကာနဲ႕ လက္တြဲရင္း ကိုယ္ယဥ္ေက်းမႈကို ထိန္းသိမ္းေနၾကတဲ့ ႏိုင္ငံေတြရဲ႕ သမိုင္းကိုၾကည့္ပါ။<br /><br /><div style="text-align: center;"> (၃)<br /></div>တိုင္းတပါးကမို႕ အထင္မႀကီးဘူး၊ တိုင္းတစ္ပါးက လာတဲ့ စာေပ၊ ယဥ္ေက်းမႈ၊ စတာေတြကို မသံုးခ်င္ဘူး ဆိုတဲ့ သူမ်ိဳးေတြကိုလည္း ေျပာျပခ်င္ပါရဲ႕။ ခရီးလမ္းအတြက္ တိုင္းတပါးျဖစ္ေလယာဥ္၊ ရထား၊ ကားေတြ မစီးဘဲ ျပည္တြင္းျဖစ္ လွည္းစီးသြား (သို႕မဟုတ္) ေျခလွ်င္သြားၾကေတာ့လို႕။ တိုင္းတပါးျဖစ္ ေဆးပညာေတြ၊ အိုင္တီပညာ စတာေတြကို မသင္ဘဲ ရိုးရာစာေပစစ္စစ္ကိုသာ ရွာေဖြသင္ယူေနၾကပါလို႕ ေျပာလုိက္ခ်င္ပါ့။<br /><br />ျမန္မာေတြ အဓိကကိုးကြယ္ေနတဲ့ အိႏၵိယႏိုင္ငံျဖစ္ ဗုဒၶဘာသာနဲ႕ ဟိႏၵဴဘာသာ၊ အေရွ႕အလယ္ပိုင္း ကလာတဲ့ အစၥလာမ္ဘာသာ၊ အေနာက္တိုင္းသာသနာလို႕ေခၚတဲ့ ခရစ္ယန္ဘာသာေတြကို မကိုးကြယ္ဘဲ ေနၾကရံုပဲေပါ့။ မိရိုးဖလာျဖစ္တဲ့ ျပည္တြင္းျဖစ္ ကိုႀကီးေက်ာ္၊ ေရငံပိုင္ဦးရွင္ႀကီး၊ ျမင္းျဖဴရွင္၊ အေမေရယဥ္၊ အေမနန္ကရိုင္းစတဲ့ ျပည္တြင္းျဖစ္ ကိုးကြယ္ရာေတြကိုသာ ဂုဏ္ယူအမႊမ္းတင္ပူေဇာ္ၾကရံုပါပဲ..။<br /><br />တိုင္းတပါးသားကုိယူထားေပမယ့္ အေမဟာ ျမန္မာစစ္စစ္ၾကီးပါ။ တိုင္းျပည္နဲ႕လူမ်ိဳးကိုခ်စ္တဲ့စိတ္ကေတာ့ ကိုယ္တို႕ထက္ သာတယ္ဆိုတာ အထင္အရွားပါပဲ ။ အမွန္ျမင္တက္ဖို႕ပဲလိုတာပါ။ အေမဟာ အေဖျမန္မာ အေမျမန္မာက ေမြးဖြားလာတဲ့ ျမန္မာတစ္ေယာက္ပါ။ တိုင္းတပါးသားနဲ႕ လက္ထပ္ခဲ့ဖူးရံုနဲ႕ အေမက သစၥာေဖာက္ တစ္ေယာက္ ျဖစ္မသြားႏိုင္ဘူးမဟုတ္လား။ မိမိတို႕ လက္ရွိ က်င့္သံုး၊ လက္ခံ၊ ေနေသာ ဘာသာေရးမ်ား၊ ပညာမ်ား၊ ယဥ္ေက်းမႈမ်ားရဲ႕ လာရာအရပ္ကို ေသခ်ာစြာ ဆန္းစစ္ၾကပါစို႕။ မေကာင္းလွ်င္ပယ္ ေကာင္းလွ်င္တြယ္(တြယ္တာ)ၾက။<br /><br /><div style="text-align: center;">(၄)<br /></div>အျမင္က်ဥ္းသူေတြအတြက္ လက္ရွိဘာသာတရားေတြက တိုင္းတစ္ပါးျဖစ္မို႕မေကာင္းေပဘူး။ သူတို႕အတြက္ ျပည္တြင္းျဖစ္ဘာသာတရားေလးပဲ လိုက္ဆို သံုးေခါက္........<br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">ဦးရွင္ႀကီး သရဏံ ဂစၦာမိ။<br /><br />ကိုႀကီးေက်ာ္ သရဏံ ဂစၦာမိ။<br /><br />ျမင္းျဖဴရွင္ သရဏံ ဂစၦာမိ။<br /><br />------------------------<br /></span></div><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-17146638487979566502010-11-02T17:02:00.000-07:002010-11-02T17:30:37.699-07:00ခြင့္ျပဳလိုက္ပါ<div style="text-align: center; color: rgb(204, 51, 204);"><br />ဖက္တြယ္မထားခ်င္ပါနဲ႕ေတာ့<br />သြားလိုက သြားပါေစ<br />ခြင့္ျပဳလိုက္ပါ<br />မင္းရင္ခြင္မွာမေပ်ာ္ေမြ႕မွန္း<br />စိမ္းလွတဲ့ အနမ္းေတြ သက္ေသ<br />သူမေနလိုေတာ့မွန္း မင္းသိသင့္ေပါ့<br /><br />အႏုသယလႊမ္းတဲ့<br />ပိုင္ဆိုင္မႈကို မမွန္းခ်င္ပါနဲ႕ေတာ့<br />အခ်စ္စစ္မွန္ရင္<br />တစ္ခါတစ္ရံ<br />စြန္႕လႊတ္ခန္းေတြလဲ ဇာတ္ရွိန္လွတာပဲ<br />ေအးခ်မ္းမယ္ဆိုရင္ ခြင့္ျပဳလိုက္ပါ<br />သူေပ်ာ္ရာမွာေနပါေစ<br /><br />အၿပံဳးမ်ားကိုၾကည့္လိုက္ပါ<br />မင္းသိမ္းပိုက္ျခင္းခံရလို႕<br />ႏွလံုးသားေတြမာေက်ာေနတာ<br />မင္းသိသင့္ပါရဲ႕<br />ေႏြးေထြးမဲ့ရင္ခြင္<br />သူေမွ်ာ္လင့္ခ်င္တာ မဆန္းပါဘူး<br /><br />ခြင့္ျပဳလိုက္ပါေတာ့<br />သူ႕စိတ္အစဥ္မပါတာကို<br />ဘာလို႕မ်ား ခင္တြယ္ေနမွာလဲ<br />မင္းလဲပင္ပန္းပါတယ္<br />သြားလိုက သြားပါေစ<br />အခ်ိန္တန္ၿပီပဲေလ<br /><br />ခြင့္ျပဳလိုက္ပါေတာ့<br />အမုန္းေတြမရင့္မွည့္ခင္<br />သူၾကင္ရာနဲ႕ ေပ်ာ္ပါေစ<br />ဖက္တြယ္မထားခ်င္ပါနဲ႕ေတာ့<br />သူေပ်ာ္ပါေစ<br />ဖက္တြယ္မထားခ်င္ပါနဲ႕.................<br />သူေပ်ာ္ပါေစ<br />ဖက္တြယ္မထားခ်င္ပါနဲ႕ေတာ့<br />ခြင့္ျပဳလိုက္ပါ...<br /><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-2958886755096376352010-10-23T02:17:00.000-07:002010-10-27T02:15:11.382-07:00တရားျပဆရာ ဦးဒတၱ<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br />ဦးဒတၱသည္ ဘုရား၀တ္ျပဳ၊ တရားထိုင္ စတဲ့ ကုသိုလ္ေကာင္းမႈကို အခ်ိန္မွန္မွန္ ျပဳေလရွိသူျဖစ္၏။ ဘုရားပန္းအိုး၊ ေသာက္ေတာ္ေရ ကပ္တာကအစ ကိုယ္တိုင္ကုိယ္က် ျပဳတတ္ေလ၏။ ပရိတ္၊ ပ႒ာန္းကိုလဲ အသံေန အသံထားနဲ႕ ရြတ္ဖတ္ေလ့ရွိသူျဖစ္၏။<br /><br />တစ္ေန႕ေတာ့ သူသီတင္းသံုးရာ ေက်ာင္းတိုက္သို႕ လယ္တီတရားျပ ဆရာတစ္ေယာက္ကို ပင့္ေခၚၿပီး သႀကၤန္တြင္း တရားပြဲေလးက်င္းပျဖစ္၏။ ေက်ာင္းရွိသံဃာမ်ား ကမၼ႒ာန္းရေစရန္ ရည္ရြယ္တဲ့ပြဲမို႕ အႀကီးအက်ယ္ မဟုတ္ေသာ္လဲ နီးစပ္ရာ ဒကာဒကာမတို႕လည္း စုေပါင္းအားထုတ္ႏိုင္၏။ ေယာဂီ ဆယ့္ငါးေယာက္ခန္႕ျဖစ္ ဆယ္ရက္စခန္းေလးကို ေအာင္ျမင္စြာ က်င္းပျဖစ္၏။<br /><br />ေယာဂီမ်ားထဲတြင္ ဦးဒတၱလဲ တစ္ပါးအပါအ၀င္ျဖစ္ၿပီး နည္းနာက်က်ျဖင့္ တရားအားထုတ္ လိုက္ရ၍ အေတာ္ပင္ သေဘာေခြ႕ကာ ေနေလ၏။ ထိုေန႕မွစ၍ ေတြ႕သည့္လူတိုင္းကိုလည္း တရားထိုင္ဘုိ႕ခ်ည္း တိုက္တြန္းေတာ့၏။ ကာလံေဒသံ ဆိုတာကို သိပ္မသိ၊ မပါးေလေတာ့ ကိုရင္ေလးေတြ႕လဲ တရားထိုင္ခိုင္း၊ ဒကာ ဒကာမေတြ႕လဲ တရားထိုင္ဖို႕ တိုက္တြန္းနဲ႕ ဟန္က်ေနေပေတာ့၏။ သူကေတာ့ တရားအေၾကာင္းကို အာေပါင္အာရင္း သန္သန္နဲ႕ ေျပာေဟာေပမဲ့ အမ်ားကေတာ့ သူ႕ကိုေတြ႕လွ်င္ ေ၀းေ၀းကပင္ေရွာင္သြား တက္ၾကေလေတာ့၏။ သူကေတာ့ ဇြဲမေလွ်ာ့ေပ ေဟာစရာ၊ တိုက္တြန္းစရာ မေတြ႕လွ်င္လိုက္ရွာၿပီး တိုက္တြန္းတတ္၊ တရားထိုင္ခိုင္းတတ္၏။<br /><br />တစ္ေန႕ေတာ့ ေက်ာင္းမွာ အလုပ္လုပ္ေနေသာ ပန္းရန္ဆရာတစ္ေယာက္ကို တရားေဟာရန္ အကြက္ဆိုက္ ေလေတာ့၏။ အရင့္ အရင္လဲ သူေဟာေျပာခ်က္ကို ထိုပန္းရန္ဆရာသည္ အလူးအလဲခံဖူး၏။ ထိုေန႕တြင္ေတာ့ အလုပ္ခြင္ထဲ ေရာက္ေနေသာေၾကာင့္ ထြက္မေျပးသာ။ လိွမ့္ခံရံုသာရွိသည္ဟု သေဘာပိုက္၍ အလိုက္ထိုက္ ျပန္ေျပာ၊ ျပန္ေလွ်ာက္မိေတာ့၏။ ဦးဒတၱလည္း အကြက္၀င္တုန္း တရားထိုင္ဖို႕ ၀ါသနာအရင္းခံျဖစ္ စည္းရံုး သိမ္းသြင္းေလေတာ့၏။<br /><br />''ဒကာ ခင္းဗ်ာ အခ်ိန္လဲရွိ၊ အရြယ္လဲရတုန္း တရားေလးအားထုတ္ေပါ့ဗ်ာ၊ ဒါမွ ကိုယ့္ေနာက္ပါမွာဗ်.."<br /><br />''တင့္ပ တပည့္ေတာ္လဲ သေဘာေပါက္ပါတယ္ဘုရား၊ ဒါေပမဲ့ မိသားစု စား၀တ္ေနေရးကလဲ ရွိ၊ တစ္ေန႕လုပ္မွ တစ္ေန႕စားဆိုေတာ့ တရားထိုင္ဖို႕အခ်ိန္မေပးႏိုင္ဘူးဘုရား''<br /><br />ဒကာသည္ ေတာ္ေတာ္ညစ္ဟန္တူ၏။ အလုပ္လုပ္ရင္းမို႕ အေပၚစီးက ဖိေဟာသမွ် ျပန္ေျပာေနရေလ၏။<br /><br />''ဟား ဒကာနဲ႕ ခင္ဗ်ား ညဘက္ေကာဗ်ာ၊ ညဘက္အားရင္ထိုင္လို႕ရတာေပါ့ဗ်''<br /><br />''အရွင္ဘုရားက ေျပာေတာ့ လြယ္တယ္ဘုရား၊ တပည့္ေတာ္က တစ္ေနကုန္ အလုပ္ၾကမ္းလုပ္ရတယ္ ညဘက္ အလုပ္သိမ္းေတာ့ လူတစ္ကိုယ္လံုးကိုင္ရိုက္ ထားသလိုျဖစ္ၿပီး လႈပ္ေတာင္ မလႈပ္ခ်င္ေအာင္ျဖစ္ေနတာ ဘယ္လိုလုပ္ တရားထိုင္လို႕ရမလဲဘုရား၊ ကိုယ့္သံသရာအတြက္ပဲ ဘယ္မလုပ္ခ်င္ပဲ ရွိပါ့မလဲဘုရား''<br /><br />''အဓိကကေတာ့ စိတ္ပါဗ်ာ ဦးဇင္းဆိုရင္ တစ္ေနကုန္ စာခ်တယ္၊ ညဘက္ဆိုရင္ အခ်ိန္ရတာနဲ႕ တရားထိုင္တာပဲ''<br /><br />''တပည့္ေတာ္လဲ အရွင္ဘုရား ေနရာမွာဆိုရင္ လုပ္ေကာင္း လုပ္ႏိုင္လိမ့္မယ္ဘုရား၊ အခုေတာ့ ၀မ္း၀ဖို႕အတြက္လံုးပမ္းေနရေတာ့ မလြယ္ဘူးဘုရား၊ ျဖစ္ႏိုင္ရင္ ပင္းပန္လို႕ အိပ္ေနခ်င္တာ၊ အလုပ္မလုပ္ရင္ ငတ္မွာမို႕လုပ္ေနရတဘုရား''<br /><br />ဦးဒတၱသည္ကား ေဟာရွိန္တတ္လွ်က္ရွိ၏။ တစ္ဖက္သား ဘာျဖစ္ေနသည္မသိ၊ အကြက္၀င္တုန္း လိပ္ေခါင္းပင္ထြက္ထြက္ ေဟာမည္ဆိုေသာသူ ျဖစ္ေလ၏။ အခုတရားထိုင္ အခုပင္ ေသာတာပန္ ျဖစ္မည့္ဟန္ျဖင့္ ဆက္လက္ တိုက္တြန္းေလ၏။<br /><br />''ခင္ဗ်ား ေနာက္ဘ၀အတြက္ မေကာင္းျဖစ္မယ္ေနာ္၊ ဦးဇင္းကေတာ့ ေနာက္ဘ၀အတြက္ ပါရမီပါေအာင္ပဲ လုပ္တယ္''<br /><br />ဒကာေတာ္သည္ကား သီးခံႏိုင္မႈကုန္ၿပီထင္၏။ အလုပ္လုပ္ရလို႕ ေမာ၊ နားကိုအဓမၼ လာက်င့္သူနဲ႕ပါ တိုးတဲ့ကိန္း ဆိုက္ေနေတာ့ ဘယ္လိုဘုေတာ လြတ္လိုက္သည္မသိ ဦးဒတၱလဲ ခၽြတ္မရတဲ့ဒကာ ဟု သေဘာပိုက္ကာ တစ္ခ်ိဳးတည္း လစ္ေျပးေလေတာ့၏။<br /><br />ေနာက္မွ ဒကာေတာ္ ဘာျပန္ေျပာလိုက္သည္ကို သိခ်င္၍ ကပ္ေမးၾကည့္မိ၏။ ဒကာ ျပန္ေျပာလိုက္ သည္းကား..........<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အရွင္ဘုရား တပည့္ေတာ္ကို တရားဒီေလာက္ထိုင္ေစခ်င္ရင္ တပည့္ေတာ္ မိန္းမနဲ႕ကေလးေတြကို ခဏေလာက္ လုပ္ေကၽြးထားေပးပါဘုရား၊ အရွင္ဘုရားရဲ႕ မိန္းမလိုသေဘာထားပီး လုပ္ေကၽြးေပးပါ။ တပည့္ေတာ္ သကၤန္း၀တ္ၿပီး တရားထိုင္ပါ့မယ္ </span>.. ဟူ၏။<br /><br />ဦးဒတၱသည္ကား ကာလံေဒသံကို ရိပ္ပါးမိကာ ေနာက္ဆိုလွ်င္ လူထူထူ တရားထိုင္ေၾကာင္း မေျပာရဲေတာ့ေပ။<br /><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-42360802349789359542010-10-18T00:50:00.000-07:002010-10-27T02:21:16.214-07:00ညည္းတတ္ေသာ လူခိုမ်ား<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><div style="text-align: center;">(၁)<br /><br /></div>ဘယ္လိုလဲ ေနေကာင္းလား အဆင္ေျပလား<br /><br />ဒီလိုေမးခြန္းမ်ိဳးက လူတစ္ဦးနဲ႕တစ္ဦးေတြ႕ရင္ ေမးေနၾက၊ ၾကားေနၾက ပဋိသႏၳာရစကားမ်ားပါပဲ။ အေျဖကေတာ့ ေရရာမႈသိပ္မရွိလွဘူး။ ဒီလိုပါပဲ။ ဒီလိုပါပဲဆိုတဲ့ အေျဖရဲ႕ေနာက္မွ မေရရာမႈေတြ၊ မေသခ်ာမႈေတြ ပါေနတတ္တယ္။ (ကိုယ္တိုင္လဲ ေျပာဆို သံုးႏႈံးဖူးပါတယ္။) ညည္းသံေတြ ညည္းသံေတြ အလႊာေပါင္းစံုကေန လာတဲ့ညည္းသံေတြ အိမ္ေခါင္မိုးေပၚက ခိုေတြနဲ႕ နင္လားငါလားပါပဲ။ သူတို႕ကို လူခိုလို႕ပဲ နာမည္ေပးၾကပါစို႕။<br /><br />စီးပြားေရးလုပ္ရတာလဲ အဆင္မေျပပါဘူး၊ ကုန္ေစ်းႏႈံးနဲ႕ ကစားရတာ ဖက္ဖက္ကိုေမာေရာပဲ၊ အခုစီးေနတဲ့ကားက ၀ယ္ထားတာမၾကာေသးဘူး ခဏခဏပ်က္ေနလို႕ ၀ါ့က္ေရွာ့ကုိ ပို႕ထားရတယ္၊ အခုေနတဲ့တိုက္ကလဲ ပတ္၀န္းက်င္ေတာ့ သန္႕ပါရဲ႕ ဒါေပမဲ့ မီးမမွန္တာက ခက္တယ္၊ သူေဌးလုပ္ရတာလဲ လြယ္တာမွတ္လို႕ သူမ်ားအထင္ႀကီးေအာင္ ေနရတာဆိုေတာ့ လူပင္ပန္းစိတ္ပင္ပန္းပဲ၊ ျဖစ္ႏိုင္ရင္ ေအးေအးေဆးေဆးပဲ ေနခ်င္ေတာ့တယ္၊ သားသမီးေတြကလဲ အားကိုးစရာမျမင္ေတာ့ နားလို႕ကလဲ မရေသးဘူး၊ စတဲ့စတဲ့ ျပည့္စံုျခင္းရဲ႕ ေနာက္ဆက္တြဲ ဒုကၡေတြအတြက္ ၀င္ေငြေကာင္းတဲ့လုပ္ငန္း၊ ေနစရာတိုက္အိမ္ ေျမာက္မ်ားစြာ၊ စီးစရာယဥ္မ်ားစြာ ပိုင္ဆိုင္တဲ့ အႀကီးစားခိုေတြရဲ႕ ညည္းခ်င္းက တစ္မ်ိဳး။<br /><br />လခစားလုပ္ရတာလဲ မေကာင္းပါဘူး၊ ျဖစ္ႏိုင္ရင္ ကိုယ္ပိုင္စီးပြားေရးေလးျဖစ္ျဖစ္ ေျပာင္းလုပ္ခ်င္ပါတယ္၊ အရင္းအႏွီးမရွိလို႕ ျငိမ္ေနတာ၊ အလုပ္သြားအလုပ္ျပန္နဲ႕ အခ်ိန္ကုန္ေရာ မိသားစုအေရး၊ ရပ္ရြာအေရး စတာေတြမွာေတာင္ လစ္ဟင္းေနတာ ၾကာေပါ့၊ အလုပ္သြားရင္ လူႀကီး(သူေဌး)မ်က္ႏွာကို ၾကည့္ရေသးတယ္၊ လစာေလးေကာင္းလို႕၊ ေနာင္ေရးအတြက္ စိတ္ေအးရေအာင္လို႕သာ ကုတ္ကပ္လုပ္ေနရတာ၊ တကယ္ဆိုရင္ ဆက္မလုပ္ခ်င္ေတာ့ဘူး ဒီအလုပ္မ်ိဳးကို၊ ၀င္ေငြကေတာ့ မိသားစုေလာက္ငွပါရဲ႕၊ တစ္ခါတစ္ေလ ကုန္စရာမ်ားႀကံဳလာရင္ ေကၽြးပတ္လည္၀ိုင္းပီး လံုးခ်ာကိုလိုက္ေရာ၊ စတဲ့စတဲ့ လခစား (လူလတ္တန္းစား ေခၚမလား) ခိုမ်ားရဲ႕ ညည္းခ်င္းက တစ္ဖံု။<br /><br />ထမင္းတနပ္အတြက္ ၀င္ေငြရဖို႕က ေတာ္ေတာ္ခက္တယ္ဗ်ာ ဒီေခတ္ႀကီးထဲမွာ၊ အလုပ္ကလဲ ပံုမွန္မရွိ၊ ပန္းရံေခၚလဲ လုပ္၊ လက္သမားေခၚလဲလုပ္၊ ႀကံဳရာက်ပန္းလုပ္ကိုင္ၿပီး မိသားစုအတြက္ ရွိေနတဲ့ ပါးစပ္းေပါက္ေလးေတြ ပံုမွန္လႈပ္ႏိုင္ေအာင္ ႀကံဳစားေနရတယ္၊ က်န္းမာေရး မေကာင္းတာေတာင္ နားရတယ္မရွိဘူးေလ၊ ကိုယ္ကနားလိုက္ရင္ မိသားစုေတြ ထမင္းငတ္ကုန္မွာပဲ၊ ၀င္ေငြနည္းရတဲ့အထဲ ကုန္ေစ်းႏႈံးကႀကီးေသး၊ ၀မ္း၀ဖို႕အေရး ရွိတာေလးနဲ႕ စားေသာက္ရေတာ့ အသားငါးမ်ား အလွမ္းမမီွေပါင္ဗ်ာ၊ ဘ၀ကိုက ဆိုးပါတယ္ဗ်ာ စတဲ့စတဲ့ အေသးစားခိုမ်ားရဲ႕ ညည္းခ်င္းက တစ္သြယ္။<br /><br />အဆင္ေျပရဲ႕လား..။ ဒီလိုပါပဲ..။<br /><br />ခိုေတြတင္ ညည္းတယ္မွတ္ေနတာ။ လူကပိုညည္းတတ္မွန္း ခုမွသိေတာ့တယ္။ အတန္းစား အသီးသီး အလြာအစံု ေနရာတိုင္းမွာ ညည္းသံေလးေတြနဲ႕ ဖက္ရွင္လို႕ေျပာရင္ ရႏိုင္ရဲ႕။ သူေဌးႀကီးကလဲညည္းတယ္၊ အတန္အသင့္ ျပည့္စံုသူကလဲ ညည္းတယ္၊ ေအာက္ေျခ လူတန္းစားကလဲ ညည္းတယ္။ ဒီေခတ္မွာ ေခတ္အစားဆံုး ဖက္ရွင္လိုေတာင္ ျဖစ္ေနေပါ့။<br /><br /><div style="text-align: center;">(၂)<br /><br /></div>ဘုရားရွင္ဟာ သူ႕တပည့္သား ရဟန္း၊ ရွင္လူကိုေတြ႕ရင္<br /><br />ကစၥိ ယာပနီယံ၊ ခမနီယံ လို႕ အရင္ႏႈတ္ဆက္တယ္။ အဓိပၸါယ္ကေတာ့ ငါ့ရွင္ အသက္ေမြးျခင္း သပၸါယ မွ်တပါ၏ေလာ၊ ခန္႕က်န္းပါ၏ေလာ (က်န္းခန္႕သာလို႕မာပါ၏ေလာ)။ စား၀တ္ေနေရး၊ က်န္းမာေရး အဆင္ေျပေျပ ရွိရဲ႕လားလို႕ေမးတာပါ။ အာမ၊ မွန္ပါ၊ မွ်တ က်န္းမာပါတယ္။ ဒီေလာက္ဆိုရင္ ပီးပီ။ ေယာနိေသာ မနသိကာရတရားနဲ႕ အသင့္အတင့္ ေနႏိုင္ရင္ေန၊ မေနႏိုင္ရင္ ရေလလိုေလဆိုတဲ့ ေလာဘ၊ လိုတာမရလို႕ ျဖစ္တက္တဲ့ ေဒါသ၊ စတာေတြဟာ ကိုယ္တြင္းကို၀င္ေရာက္ ထိုးေဖာက္လာမွာပဲ။<br /><br />ရာထူးေတြ၊ စည္းစိမ္ေတြ၊ ရသင့္သေလာက္ (ကိုယ့္က်ိဳးစားသေလာက္) ရေန၊ ရွိေနပါလွ်က္နဲ႕ စိတ္ရဲ႕ မျပည့္စံုျခင္း ေနာက္ကိုလိုက္ရင္း နဲ႕ ညည္းျခင္းဖက္ရွင္ ေလာကထဲ ေရာက္မွန္းမသိ ေရာက္ေနၾကတာပါပဲ။ (ကိုယ္လုပ္သေလာက္ က်ိဳးစားသေလာက္ အက်ိဳးမခံစားကိုေတာ့ မဆန္းစစ္တက္ေပ ႏိုင္ငံေရးသမား၊ ေဘာဂေဗဒသမားေတြပဲ သိေပလိမ့္မည္။ ဘာအတြက္ ဘာေၾကာင့္ဆိုတာ)။ ျဖစ္သင့္တာကေတာ့ ရွိတာေလးနဲ႕ လွေအာင္၀တ္၊ ရတာေလးနဲ႕ ၀ေအာင္စားဆိုတဲ့ ဆံုးမစာေလးအတိုင္းပါပဲ။ ဘ၀ဆိုတာ ကိုယ္တိုင္ ဇာတ္ညႊန္းေရးၿပီး ကရတာမဟုတ္ေတာ့ ကိုယ္ျဖစ္ခ်င္တဲ့ ပံုစံခြက္ထဲေတာ့ ၀င္လာမွမဟုတ္ေပဘူး (၀င္လာေအာင္ေရးတဲ့ ဇာတ္ညႊန္းအတုကလဲ ေရရွည္မခံပါဘူး) ။ သတိနဲ႕ အထူးဆင္ျခင္မိဖို႕ပါပဲ။<br /><br /><div style="text-align: center;">(၃)<br /><br /></div>အရွင္ဘုရား အစအစအရာအရာ အဆင္ေျပရဲ႕ လားဘုရား ..။<br /><br />အင္း ဒီလိုပါပဲ ဒကာ..။ အဆင္ေျပေအာင္ေနရတာေပါ့..။<br /><br />အရွင္ဘုရားတို႕က ျငိမ္းခ်မ္းပါတယ္..။ ဒကာ ဒကာမေတြက ေထာက္ပံ့တာေလးနဲ႕ ျပည့္စံုေနေတာ့ ကိုယ့္အလုပ္ေလးကို လုပ္ေနရံုပဲ..။ ဘာလိုတာရွိလဲ ဘုရား..။<br /><br />ဟုတ္ေတာ့ ဟုတ္ပါတယ္ ဗ်ာ..။ ဒါေပမဲ့ ခက္သားလားဗ်..။ လိုတာက ျပည့္စံုတယ္ဆိုတာမရွိဘူး..။<br /><br />ဘာေတြမ်ားလို႕အပ္ေနလို႕လဲဘုရား...။<br /><br />တစ္ခါတစ္ေလ မေပ်ာ္ဘူးဗ်ာ ဒီဘ၀ႀကီးကို။ အဲဒါေၾကာင့္ ဒီဘ၀က ထြက္ၿပီး ဇနီးေလးနဲ႕၊ သားသမီးေလးနဲ႕၊ မိသားစုေလးမ်ား ပိုင္ဆိုင္ရရင္ ဘယ္ေလာက္ေကာင္းမလဲ စဥ္းစား ေနမိတယ္ဗ်ာ..။<br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဟား ငါကိုယ္တိုင္လဲ ရတဲ့ဘ၀ေလးကို မေရာင့္ရဲပဲ ညည္းေနတဲ့ ခိုတစ္ေကာင္ပါပဲလား..................။ </span><br /><br /><br /><br /></div></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-59551696187256687012010-10-13T00:57:00.000-07:002010-10-13T08:30:44.765-07:00ကရုဏာေလညွင္း<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br />သူ႕ဘ၀အစ မ်ိဳးေစ့ဘ၀မွ အေညွာက္ (ဖူးငံုဘ၀မွ ပန္းအျဖစ္သို႕) မေရာက္တစ္ေရာက္ အရြယ္မွာ မိုးကိုလဲမေမွ်ာ္တက္ခဲ့ ေရာင္နီလာေအာင္ ေစာင့္ေနခြင့္မရေတာ့ အခ်ိန္မတိုင္ခင္မွာ ႏွင္းခါးရိုက္ခ်က္ ေတြေၾကာင့္ ခ်ည့္ႏိုးခ်ည့္နဲ႕ မလွမပနဲ႕ (သူ႕ကိုႏွင္းဆီနဲ႕ ႏႈိင္းၾကည့္ရင္ ပန္းရိုင္းတပြင့္ျဖစ္ သစ္တစ္ပင္နဲ႕ႏိုင္းရင္ သစ္ရိုင္း တစ္ပင္အျဖစ္) သူရပ္တည္ခဲ့ရတယ္။<br /><br />တကယ့္စာနာျခင္း အစစ္နဲ႕ မ်က္၀န္းေတြရွိတယ္၊ သြားမွန္မွန္ မတိုက္တက္ သူေတြရဲ႕ အာပုတ္နံ႕ မကင္းတဲ့ ျပစ္တင္ျခင္းမိုးစက္ေတြ စိုခဲ့တယ္။ ေနာက္ေက်ာဘက္ကေန ထိုးတက္တဲ့ အတုေယာင္ DNA တူသူေတြရဲ႕ ကရုဏာတရား ကင္းမဲ့တဲ့ အသြားထက္တဲ့ ဓားတစ္လက္လို႕ လက္ညိဳးေတြကို သူရင္ဆိုင္ခဲ့ရတယ္။ (တရၾကမ္းတိုက္ခက္တက္တဲ့ ကဲ့ရဲ႕ျခင္း ေလနီၾကမ္းေတြေၾကာင့္ သူပြင့္ဖက္ေလးေတြ ေၾကႏြမ္းခဲ့ဖူးတယ္)။<br /><br />ဥယ်ာဥ္မွဴးလို႕ သူ႕တို႕ကို သူတို႕ နာမည္တက္ထားတဲ့ ပန္းခူးသမားေတြ သူေတြ႕ခဲ့ရတယ္၊ (ပန္းကေလးေတြကို ေလးစားျမတ္ႏိုးတက္တဲ့ ဥယ်ာဥ္မွဴးမ်ိဳးနဲ႕ ေ၀းခဲ့ရတယ္)။ သစ္တစ္ပင္ကို ဘယ္လို ပ်ိဳးရတယ္ဆိုတဲ့ ရုကၡေဗဒဘာသာရပ္နဲ႕ ဘြဲ႕ရသူေတြက ထင္းလိုလို႕ သူ႕အကိုင္းကို ခ်ဳိးခ်ိဳးသြားတာလဲ သူခံစားခဲ့ရတယ္။ သဘာ၀ပတ္၀န္းက်င္ ထိန္းသိမ္းသူ အေယာင္ေဆာင္ထားတဲ့ သူေတြရဲ႕ ပစ္စလက္ခက္ ျပဳမႈခ်က္ေတြနဲ႕လဲ သူ ရွင္သန္ခဲ့ဖူးတယ္။ သူ႕ရဲ႕ ေနေရာင္ျခည္မလံုတဲ့ အရိပ္ေလးမွာ ခဏတာအေမာ ေျဖလိုသူေတြရဲ႕ တဒဂၤ၀င္ေရာက္ အိပ္စက္သြားသူေတြလဲ ရွိခဲ့တယ္ (လမ္းေဘးေရအိုးစဥ္ အမွတ္နဲ႕ တခြက္တဖလားဆိုၿပီး အေမာေျပေသာက္သံုး သြားသူေတြလဲ ရွိခဲ့တယ္)။<br /><br />စစ္မွန္တဲ့ သူ႕စိတ္အလွတရားကို သုိ၀ွက္ၿပီးခဲ့ရၿပီး ၀န္းက်င္ကို အရြဲ႕တိုက္ရင္းနဲ႕ မူလေက်းဇူးရွင္ အမိေျမမွာေတာင္ သံေယာဇဥ္ အျမစ္ကေလး တြယ္ခြင့္မရခဲ့။ ေမတၱာမိုးေရစက္ေတြ ငတ္ခဲ့တာလဲ သူ႕အသက္နဲ႕တမွ်ပဲတဲ့။ မိခင္ေျမႀကီးကေတာ့ ေျပာတာပဲ အေလ့က် လာေပါက္တဲ့ အေလနေတာ သစ္ပင္တစ္မ်ိဳး ပါပဲတဲ့၊ သူေက်ာေပၚမွာ ထမ္းထားရတာကိုက ေလးလံလွၿပီတဲ့။ ဒီအပင္ (ဒီပန္းပြင့္)ေလးေၾကာင့္ သူတို႕အတြက္ ထူးၿပီး ဂုဏ္မတက္ခဲ့ပါဘူးတဲ့။ သူ႕အေပၚမွာ ေပါက္လာတဲ့ သစ္ပင္းေလးကိုပဲ ပစ္စလတ္ခက္ ေျပာရက္လိုက္တာ။<br /><br />ေခတ္ရဲ႕ေျမဆီလႊာ ခန္းေျခာက္မႈပဲလား (သစ္တစ္ပင္ (သို႕) ပန္းတပြင့္ကို တန္းဘိုးမထားတက္ သူေတြ ေၾကာင့္ပဲလား) သူ႕ဘ၀ကို ေျမေတာင္ေျမွာက္ ေစာင့္ေရွာက္သူနဲ႕ ေ၀းေစခဲ့တယ္။ မ်ိဳးေစ့မွန္ေပမဲ့ စစ္မွန္တဲ့ျပဳစုလမ္းညႊန္မႈနဲ႕ ေ၀းခဲ့ရေတာ့ လွပသန္မာတဲ့ အပင္ သူျဖစ္ခြင့္မရခဲ့ရွာဘူး။<br /><br />တစ္ခါတစ္ခါ အေ၀းတစ္ေနရာမွာ (အတိက္ကို ေျခရာေျဖာက္ရင္း ဒဏ္ရာေတြနဲ႕ပဲ) ရွင္သန္ေနခ်င္တယ္တဲ့။ ဒါေပမဲ့ သူေျခေထာက္ကို ကၽြံေနတဲ့ ေျမထဲက ဆြဲမႏႈတ္ႏိုင္ခဲ့ဘူး။ သူ႕ဘ၀အတြက္ေတာ့ ပန္းလိုခူးခ်င္ခူး အကိုင္းလိုခ်ိဳးခ်င္းခ်ိဳး တိုးလို႕မထူးပါဘူးတဲ့။ မဟုတ္ေသးဘူး.. အလြယ္ခူးတက္ ခ်ိဳးတက္တဲ့သူေတြကို အရိပ္အခိုမခံနဲ႕ေပါ့ ဆိုေတာ့.. (ေလးတိုးလို႕ ထင္ရဲ႕) ႏွင္းဆီပြင့္ဖက္နဲ႕တူတဲ့ သူ႕ႏႈတ္ခမ္းေလးက ေပါ့ပ်က္ပ်က္နဲ႕ ၀မ္းနည္းျခင္းစြပ္တဲ့ ရယ္သံတစ္၀က္ပဲ ထြက္က်လာခဲ့တယ္။ (သစ္တစ္ပင္ (သို႕) ပန္းတပြင့္ရဲ႕ သဘာ၀အတိုင္း ခူးယူျခင္း ခ်ိဳးျဖတ္ျခင္းေတြနဲ႕ ေနသားက် သာယာေနခဲ့ၿပီထင္ရဲ႕)။<br /><br />ဘယ္သစ္ပင္ ဘယ္ပန္းမွ ဒဏ္ရာ (သို႕) ေလးနီၾကမ္းေ၀ွ႕ခ်က္နဲ႕ မကင္းပါဘူး။ အလူးလူးနဲ႕ ယိုင္နဲ႕ေၾကြလြင့္ ဖူးတာရွိမယ္။ ႀကံႀကံခံျခင္းနဲ႕ တည္ျငိမ္ေနတာရွိမယ္။ မုန္းတိုင္းစဲမွ တဖန္ျပန္လည္ ရွင္သန္တာေတြရွိမယ္။ အခ်ိန္ဟာ ေနာက္မက်ေသးပါဘူး ဆိုေတာ့.. လက္ရွိမိခင္ေျမကေတာင္ သူ႕အတြက္ ေျခခ် အျမစ္တြယ္ဘို႕ ခြင့္ျပဳခ်က္မေပးခ်င္သလိုပဲတဲ့..၊ ေနာက္ထပ္ ဘယ္မွာမွရွင္သန္ဖို႕ မ၀ံ့ရဲေတာ့ပါဘူးတဲ့။ မဟုတ္ေသးဘူး..။ မင္းရွင္သန္ႏိုင္မဲ့ ေနရာသစ္ျဖစ္တဲ့ (ပန္းအိုးခင္းကျဖစ္ျဖစ္) ေျမဆိုရင္ေကာဆိုေတာ့..။ အဲဒီပန္းအိုးခင္း ေလးကိုေတာ့ လိုခ်င္မိတယ္တဲ့။ (ေရမွန္မွန္းေလာင္းၿပီး ေပါင္းသင္ေပးႏိုင္တဲ့ ၀န္းက်င္မွျဖစ္မွာ ဆိုပဲ)။<br /><br />မင္းလိုခ်င္တဲ့ပံုစံလာေတာ့ မသိဘူးေပါ့ အခုေတာ့ မင္းရွင္သန္ဖို႕ ေျမ (ပန္းအိုးေလးပဲလားမသိ) ေလးတစ္ေနရာမွာ အျမစ္တြယ္ခြင့္ရေနၿပီလို႕ ၾကားမိရဲ႕။ သစ္တစ္ပင္ (သို႕) ပန္းတပြင့္ကို ျမတ္ႏိုးတန္ဘုိး ထားတက္တဲ့ ေမတၱာတရားအျပည့္နဲ႕ ၀န္းက်င္းေလးျဖစ္ပါေစလို႕ ငါဟာ မင္းအတြက္ ဆုေတာင္းျခင္းနဲ႕ ကရုဏာေလးညွင္းေလးပဲ တိုက္ခက္ေပးလိုက္ခ်င္ပါတယ္။ မင္းေျခခ်မဲ့ အေျမဟာ ၾသဇာေကာင္းပါေစ..။ အတိက္က အနာေဟာင္းေတြကို အဲဒီေျမေလးေပၚမွာ တြယ္ရင္းနဲ႕ မင္းဘ၀ကို အသစ္ကျပန္စႏိုင္ပါေစ..။ အနာဂတ္မွာ မင္းရဲ႕ အကိုင္းအခက္ (ေနာက္ထပ္ ပြင့္လန္းမဲ့ပြင့္ဖက္)ေတြမွာ အနာအဆာကင္းကင္းနဲ႕ ရွင္သန္ႏိုင္ပါေစ..။<br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(153, 51, 0);">(တခ်ိန္က တပည့္ျဖစ္ခဲ့ဖူးတဲ့ သစ္တစ္ပင္ (သို႕) ပန္းေလးတပြင့္သို႕....... )</span><br /></div><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-10642395749525441182010-10-10T03:35:00.000-07:002010-10-11T22:55:01.095-07:00ေတာရြာ ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးတစ္ပါး၏ ရစ္သမ္ (၃)<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br />တစ္ေန႕.. အားအားရွိတာနဲ႕ စာလဲမဖတ္ခ်င္၊ ပုတီးစိတ္တရားထိုင္ဖို႕လဲ စိတ္မပါတာနဲ႕ ေရဒီယုိအစုတ္ေလးကို ဟိုႏႈိက္ဒီႏႈိက္ ကလိေနျဖစ္၏။ မိမိငယ္စဥ္ၿမိဳ႕မွာ ပညာသင္ခဲ့စဥ္က ၀ါသနာအေလွ်ာက္ အားတဲ့အခ်ိန္မွာ ေလ့လာဆည္းပူး ထားတာေလးနဲ႕ အေသးအဖြဲ ပ်က္တာေလာက္ကိုေတာ့ အျဖစ္ေျမာက္ႀကီး မဟုတ္ေတာင္ ကိုယ္တိုင္ျပင္တက္ ႏႈိက္တက္၏။ မိမိခံယူ ထားသည္ကား တစ္ခုခုကို စိတ္၀င္းတစား လုပ္ေနလွ်င္ စိတ္ပ်ံ႕လြင့္မႈ နည္းသည္ဟူ၍...။<br /><br />ထိုအခ်ိန္တြင္ ေက်းရြာ၏ ကိုးဆူဆရာ ပန္းဒကာ ကိုဖို႕ကြန္႕ေရာက္လာေလ၏။ သူသည္ ဘာသာေရးႏွင့္ ပတ္သတ္လွ်င္ ဟိုစပ္စပ္ ဒီစပ္စပ္သိသူျဖစ္၏။<br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">ဦးဇင္း ဘာလုပ္ေနလဲဘုရား..။ </span><br /><br />ပဏာမေမးခြန္းကေတာ့ လွ်ပ္တစ္ျပက္တိုက္ကြက္ကို အစေဖာ္ၿပီထင္ရဲ႕။<br /><br />(ရြာ၌ မိမိထက္ အသက္အရြယ္ႀကီးသူမ်ားက ဦးဇင္းဟု ေခၚ၍ ငယ္ရြယ္သူမ်ားမွသာ ဘုန္းႀကီး(သို႕) ဆရာေတာ္ဟု ေခၚေလ့ရွိ၏။)<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေအာ္ ဒကားႀကီး ကိုဖို႕ကြန္႕ပါလား..။ အင္းဗ်ာ ဒီမွာ ေရဒီယုိေလး အသံမေကာင္းတာနဲ႕ ကလိၾကည့္ေနတာ..။ စိတ္ေျပ လက္ေပ်ာက္ေပါ့ဗ်ာ..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">ဦးဇင္းနဲ႕ေတာ့.. အဲဒီလိုလုပ္ေနတာေတြက ၀ိနည္းနဲ႕ေကာ လြတ္ရဲ႕လားဘုရား..။ တပည့္ေတာ္ ကေတာ့ မလုပ္ေစခ်င္ ပါဘူးဘုရား..။ တရားေလးထိုင္၊ မထိုင္ရင္ ပုတီးေလး စိတ္ေနတာကမွ ဟုတ္ေသးတယ္..။ ျပင္ခ်င္တယ္ ဆိုရင္လဲ ၿမိဳ႕ေပၚမွာ ျပင္ခိုင္းလိုက္ ေပါ့ဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ခက္တဲ့ဒကာ၊ နာမည္နဲ႕လိုက္ပါေပတယ္။ ဖိုးကြန္႕ဆိုတဲ့အတိုင္း ကြန္႕လိုက္ရမွ။ သူ႕မိဘေတြ ကလည္း နာမည္ေပးတာ ေတာ္မွေတာ္ပဲ..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အင္းဗ်ာ ၀ိနည္းဥပေဒနဲ႕ တိုင္းရင္ေတာ့ လြတ္မလြတ္မသိဘူး ဒကာ...။ ပုတီးစိတ္သလို ကုသုိလ္ရခ်င္မွေတာ့ ရမယ္..။ ဒါေပမဲ့ စိတ္တည္ျငိမ္မႈ ရတာေတာ့ အမွန္ပဲဗ်..။ ၿမိဳ႕ေပၚမွာ ျပင္လို႕ရမွန္း သိတာေပါ့..။ ဒီဟာေလး လုပ္ေနတဲ့အခ်ိန္မွာ စိတ္က တည္ျငိမ္မႈ ရေနေတာ့ ေအးခ်မ္းတာေတာ့ အမွန္ပဲဗ်..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">တင့္ပါ..။ အမ်ားအျမင္မွာ မတင့္တယ္လို႕ပါဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အမ်ားအျမင္မတင့္တယ္ေအာင္ ဆိုင္ဖြင့္ၿပီး လုပ္ေနတာလဲ မဟုတ္ပါဘူး..။ ဒီအခ်ိန္ ဘယ္သူမွလဲ မရွိ အားေနတာနဲ႕ ကလိေနမိတာပါ..။ အခေၾကးေငြ ရလိုစိတ္နဲ႕ လုပ္ေနတာလဲ မဟုတ္၊ ကိုယ္တက္ထား တာေလးနဲ႕ လုပ္ေနမိတာေလးပါပဲ။ ဒကာေျပာသလို အၿမဲတမ္းေတာ့ ပုတီးစိတ္၊ တရားထိုင္ ဘယ္လုပ္ႏိုင္ပါ့ မလဲဗ်...။ စိတ္ျငိမ္းခ်မ္းေအာင္ စိတ္မပ်ံ႕လြင့္ေအာင္သာ ႀကံဖန္ ေနေနရတာ...။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">ရဟန္းေတြ ဥယ်ာဥ္စိုက္ရင္ ကုလဒူသကသိကၡာပုဒ္နဲ႕ ျငိစြန္းတယ္လို႕ ၀ိနည္းမွာပါေတာ့..။ ဒီလို လူ႕အလုပ္ေတြ လုပ္တာလဲ ပါမယ္ထင္တယ္ဘုရား..။ </span><br /><br />မလြယ္ပါလား..။ ထပ္ကြန္႕လိုက္ေသးတယ္..။ သူ႕အျမင္ သူ႕အထင္နဲ႕ ေၾကျငာၿပီး စကားလံုး စစ္ဆင္ေရးကို တရစပ္ ထုတ္သံုးေတာ့တာပဲ။ ကိုယ္လုပ္ေနတဲ့ အလုပ္မွာ ကိုယ့္ရည္ရြယ္ခ်က္နဲ႕ ကိုယ္ ရွိေနေတာ့ သိကၡာပုဒ္နဲ႕ ျငိစြန္းလား မျငိစြန္းလားေတာ့ မေတြးမိ။ ေစတနာသည္သာ အဓိကက်မယ္လို႕ ယံုၾကည္တာပဲ..။ ေက်ာင္းကန္ဘုရား စိန္းလန္းစိုေျပ ေစခ်င္တဲ့ ေစတနာ ထည့္ၿပီးလုပ္ရင္ ကုသုိလ္မရေတာင္ အကုသုိလ္ေတာ့ မျဖစ္ႏိုင္ဘူးထင္ရဲ႕..။ (ပညာတတ္ႀကီး မဟုတ္ေတာ့ မွန္သည္မွားသည္ မခြဲျခားတက္ေပ)။<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဒကာေရ..။ ကိုယ့္စိတ္ေလး တည္ျငိမ္ေအးခ်မ္းဖို႕အတြက္လုပ္တာပါဗ်ာ..။ ဒီအတိုင္း ထိုင္ေနရင္လဲ စိတ္က ဟိုႀကံဒီႀကံ ျဖစ္မိမွာပဲ..။ ပုထုဇဥ္ဆိုတာ ဒီလိုပဲဒကာ..။ ဦးဇင္းအေနနဲ႕ကေတာ့ တရားထိုင္၊ ပုတီးစိတ္ မလုပ္ႏိုင္တဲ့ အခ်ိန္မွာ ျဖစ္ႏိုင္ရင္ တေယာေလးထိုးၿပီးေတာင္ ေနခ်င္တာ..။ ဒါဆိုရင္ စိတ္ေတြ မေကာင္းတဲ့ဘက္ကို မပ်ံ႕လြင့္ေတာ့ဘူးဗ်ာ..။ ကဲမေကာင္းဘူးလား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">ဦးဇင္းကေတာ့ လုပ္ပီ..။ တေယာနဲ႕ရဟန္းဘာဆိုင္လဲ ဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">မဆိုင္မွန္းသိလို႕ေပါ့ဗ်ာ..။ သေဘာေျပာျပတာပါ။ ဒါေပမဲ့ တေယာထိုး ေနရတာဟာ ဒီအတိုင္း ထိုင္ေနၿပီး ဟိုဒီႀကံေနတာထက္ အကုသိုလ္ ကင္းႏိုင္တယ္ မဟုတ္လား..။ ဟုတ္ပါတယ္ ဒကာေျပာသလို အမ်ားအျမင္ မတင့္တယ္ႏိုင္ဘူး ဆိုတာ။ ဂီတဆိုတာ ဆယ္ပါးသီလမွာ အျပစ္ျဖစ္တယ္ဆိုေပမဲ့ ဒီေန႕ေခတ္မွာ ဓမၼေတးေတြေၾကာင့္ လူေတြ ဘုရားတရားအေၾကာင္း ပိုသိ ပိုၾကည္ညိဳလာၾကတာလဲ ရွိတယ္ေလ..။ ဒါဟာ အဆိုးထဲက အေကာင္းလို႕ ဦးဇင္းေတာ့ ျမင္မိတယ္..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">မွန္ပါ့ အဲဒါလဲဟုတ္ပါတယ္ ဘုရား..။ ဒါေပမဲ့ ဦးဇင္း ဒီလို ေရဒီယိုျပင္တာ ေတာက္တိုမယ္ရ ေလွ်ာက္လုပ္ ေနတာကို ျမင္ရတာ မေတာ္လို႕ပါဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဟုတ္ပါတယ္ ဒကာ လက္ခံပါတယ္..။ ဒါေပမဲ့ ဒီရြာဟာ ၿမိဳ႕နဲ႕နီးတယ္ဆိုေပမဲ့ အေရးရယ္ အေၾကာင္းရယ္လို႕ ရွိလာ လိုအပ္လာရင္ ဦးဇင္းအေနနဲ႕ တက္ထားေတာ့ အဆင္မေျပဘူးလား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">တင္ပါ့ ဒါေတာ့ မွန္ပါတယ္ဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အဲဒါပဲ ဒကာေရ..။ ဦးဇင္းကေတာ့ စိတ္ကို အျငိမ္းခ်မ္းဆံုး တည္ေဆာက္တဲ့ေနရာမွာ တေယာထိုးေန သင့္ရင္လဲ ထိုးရမွာပဲ..။ ကိုယ့္စိတ္က လုပ္ေဆာင္မႈအေပၚ သာယာတာ မဟုတ္ရင္ ထိုင္ၿပီး စိတ္ပ်ံ႕လြင့္ေန တာထက္ ေကာင္းတယ္လို႕ ယူဆတယ္ဗ်ာ..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">တင့္ပါ..။ လက္ခံပါတယ္ဘုရား..။ တပည့္ေတာ္ကို ခြင့္ျပဳပါဦးဘုရား..။ </span><br /><br />သူကြန္႕ခ်င္တာ ကြန္႕ၿပီးလို႕ ျပန္ေတာ့မယ္ဆိုပဲ။ နာမည္နဲ႕လိုက္ပါေပတယ္..။ တစ္ခါတစ္ရံ ေပါက္တီးေပါက္ကပ္ ေမးခြန္းေတြ ေမးတက္ရဲ႕။ ယထာဘူတက်က် (ပစၥဳပၸန္တည့္တည့္) မၾကည့္တက္ေသးပဲကိုး။<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အင္း ေကာင္းပါၿပီ ဒကာ..။ ဒါနဲ႕ ဒကာအိမ္က ဦဇင္းျပင္ေပးလိုက္တဲ့ ဘက္ထရီအိုးေလးေကာ ေကာင္းေသး ရဲ႕လား မီးထြန္းရတာ အဆင္ေျပရဲ႕လား..။ </span><br /><br />သူ႕အိမ္က ဘက္ထရီအိုးေလး ပ်က္ေတာ့ ၿမိဳ႕ေပၚသြားျပင္ရင္ ပိုက္ဆံကုန္မွာ ေၾကာက္တာနဲ႕ မိမိထံမွာ ျပင္ေစျခင္းျဖစ္၏။ လိုအပ္တာေလးေတြ ၀ယ္ျဖည့္ရတယ္ ဆိုေပမဲ့ ၿမိဳ႕ေပၚေတြမွာဆိုရင္ လက္ခကရွိေသး၊ ရက္ခ်ိန္းက ၾကာေသး၊ အခုေတာ့ ကိုယ့္ရြာမွာကို ကိုယ္တက္ႏိုင္ တာေလးနဲ႕ ရြာသူရြာသားေတြရဲ႕ လိုအပ္ခ်က္ကို ျဖည့္ေပးျဖစ္၏။<br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">တင္ပါ့..။ ဦးဇင္းျပင္ေပးၿပီးကတည္းက.. သံုးရတာ အဆင္ေျပပါတယ္ဘုရား..။ အက္ဆစ္ေလး ျဖည့္ေပး ရတာေတာ့ ရွိတာေပါ့ ဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဒါေတာ့ ရွိမွာေပါ့ ဒကာ..။ အထဲက ပလိပ္ျပား၊ မီးျပား၊ အပ္ျပား(အဖိုအမ)ေတြက အက္ဆစ္ ထပ္ျဖည့္ႏိုင္မွာ ေကာင္းေကာင္း သံုးလို႕ရမွာေပါ့..။ </span><br /><br />ခက္လိုက္တဲ့ဒကာ.။ ရတနာသံုးပါး အေပၚၾကည့္ညိဳတဲ့ သဒၶါတရားကေတာ့ အံ့ေလာက္ပါရဲ႕..။ ဒါေပမဲ့ သူ႕ကိုယ္တိုင္ အက္ဆစ္ျဖည့္ဖို႕ လိုေနတာေတာ့ သိဟန္မတူဘူး..။ သူ႕ကိုသူ အက္ဆစ္ေလးမ်ား ထပ္ျဖည့္ႏိုင္ လိုက္ရင္ သူလဲ မီး(ဥာဏ္မီး) ေကာင္းေကာင္း လင္းလာႏိုင္ရဲ႕။<br /><br />(ဒကာဖိုးကြန္႕ေရ ဒကာရဲ႕ ရည္ရြယ္ရင္းကို နားလည္သေဘာ ေပါက္ပါတယ္...။ ဒါေပမဲ့ မဂ္ေပါက္ဖိုလ္၀င္ က်င့္ႏိုင္ေလာက္ ေအာင္လဲ ပါရမီမျပည့္စံုေတာ့ စိတ္ကို အကုသိုလ္နည္းႏိုင္ သမွ်နည္းေအာင္ လုပ္ေနရတာပဲဗ်ာ။ ကိုယ္နဲ႕တန္တဲ့ ကမၼ႒ာန္းကို ကိုယ္က်င့္ေနတယ္ လို႕ေတာ့ တစ္ယူသန္ အေၾကာင္းမျပ လိုပါဘူး။ အျမင္နဲ႕တိုင္းရင္ေတာ့လဲ ဦးဇင္းတို႕မွာ ေနစရာေတာင္ ရွိမွာမဟုတ္ေတာ့ပါဘူး ဒကာ..။)<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 102, 0);">(ကိုယ္လိုသလို ယူဆၾကပါကုန္)<br /></div><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-63231721511872569842010-10-04T02:00:00.000-07:002010-10-07T09:45:39.906-07:00ေတာရြာ ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးတစ္ပါး၏ ရစ္သမ္ (၂)<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br />ဒီေန႕ေတာ့ ဆြမ္းစားျခင္းကိစၥၿပီးလို႕. ကြမ္းေလး၀ါးလိုက္ စာေလးဖတ္လိုက္ လုပ္ေနတုန္းမွာပဲ ရြာရဲ႕ နိဗၺာန္ေဆာ္ (ရြာေဆာ္) ဒကာေတာ္ ကိုကံစိန္ ေရာက္လာေလ၏။<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ကဲ ဒကာ ဘာကိစၥလဲကြဲ႕............။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">မွန္လွပါ.. ဒကာကံစိန္ ေျခေတာ္ဦးခိုက္ ေလွ်ာက္ထား၀ံ့ပါသည္ဘုရား.. လြန္ခဲ့တဲ့ တစ္လခန္႕က ကြယ္လြန္ သြားရွာေသာ ေမာင္(.............. )အား ရည္းစူး၍ က်န္ရစ္သူမိသားစုမွ လလည္ဆြမ္းတရားေတာ္ နာၾကားျခင္း၊ လွဴဖြယ္ပစၥည္းမ်ားလွဴဒါန္းၿပီး ေသသူအား ေကာင္းရာသုဂတိ ေရာက္ပါေစေၾကာင္း အမွ်အတန္းေပးေ၀ လိုပါေသာ ေၾကာင့္ မနက္ျဖန္ နံနက္ ကိုးနာရီအခ်ိန္ ေမာင္(............)၏ ေနအိမ္သို႕ ကရုဏာေရွ႕ထား ၾကြေရာက္ ခ်ီးျမွင့္ သနားေတာ္မူပါမည့္အေၾကာင္း ေလွ်ာက္ထား ၀ံ့ပါသည္ ဘုရား.........။</span> (ဤသည္မွာ ေတာရြာတို႕၌ ယေန႕တိုင္ က်န္ရစ္ေသးေသာ ေရွးရိုးသမၸဇဥ္ ေလွ်ာက္ထားနည္းပင္ ျဖစ္၏။ သာေရး နာေရး ပင့္ေလွ်ာက္လိုလွ်င္ ထိုကဲ့သို႕ပင္ ရြာေဆာ္မွာ တာ၀န္ယူပင့္ေလွ်ာက္ေလ့ ရွိ၏။ ေလွ်ာက္ျခင္းကိစၥၿပီးမွသာ ပံုမွန္ရိုးရိုးအတိုင္း စကားေျပာေလ့ရွိၾက၏။)<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေအး ေအး ဟုတ္ပါၿပီ။ ေမာင္(..............) ဆိုတာ တစ္လေလာက္ကမွ ပိုးထိ(ေျမြကိုက္)လို႕ ဆံုးသြားတဲ့ ေကာင္ေလးမဟုတ္လား.........။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">မွန္ပါ့ဘုရား..။ ၾကားဖူးသမွ်ေဆး၀ါးေတြနဲ႕ေတာ့ စံုေအာင္ ကုတာပါပဲဘုရား..။ ကေလးကိုက ကံဆိုးလြန္းတာပါပဲ။ </span><br /><br />ကေလးကံဆိုးသည္လား၊ ပညာဗဟုသုတ နည္းသည္လားေတာ့ မသိ။ ဒီအရပ္ဒီေဒသဟာ ေျမြအလြန္ ေပါလွသည္။ ျပႆနာျဖစ္ၿပီဆိုလွ်င္ ၿမိဳ႕ေပၚေဆးရံုမွာ ေခတ္မွီေဆး၀ါးေတြနဲ႕ ကုဖို႕ေျပာေသာ္လဲ ဘယ္သူ႕တုန္း ကေတာ့ ဘယ္ဆရာ(ဗိေႏၶာ)ကုလို႕ ေပ်ာက္သြားတာပဲ..၊ အဲဒီဆရာနဲ႕ပဲ ကုမည္ဟူေသာ အေတြးတို႕သည္ ရြာသားတို႕ထံ၌ အယူသီးစြာ က်န္ရစ္ေနေပေသး၏။<br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ငါေျပာသားပဲကြာ..။ အခ်ိန္ရွိတုန္း ၿမိဳ႕ေပၚကေဆးရံုကို တင္လိုက္ပါလို႕..။ ေဆးပညာဗဟုသုတ ကလဲနည္း ေငြကုန္မွာလဲ ေၾကာက္ၾကထင္ပါရဲ႕ကြာ..။ မွတ္ထား ဒကာ ကံစိန္ေရ..။ လူ႕အသက္ထက္ေတာ့ ဘာမွ တန္ဘိုး မရွိပါဘူးကြာ...။ ခုပဲၾကည့္ ဒီကေလးဆိုရင္ ငယ္ငယ္ရြယ္ရြယ္ေလးပဲ..။ သူ႕ဘ၀ေလးက ေရွ႕ဆက္ လူလုပ္ဖို႕ အမ်ားႀကီး က်န္ေသးတယ္..။ ဘယ္ေလာက္ ႏွေျမာဖို႕ေကာင္းလဲ..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">မွန္ပါ့..။ သနားစရာေတာ့ ေကာင္းတယ္ဘုရား..။ ၿမိဳ႕ေပၚတက္ရင္လဲ ပိုက္ဆံက ကုန္မယ္ဘုရား..။ တပည့္ေတာ္တို႕ ေတာသားေတြအေနနဲ႕ ေဆးတစ္လံုးကို ငါးေသာင္းေက်ာ္ဆိုတာ ဘယ္လုိက္လို႕ မွီပါ့မလဲဘုရား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေသၿပီးမွသနားေနလို႕လဲ အလကားပဲေလကြာ..။ ပိုက္ဆံဆိုတာလဲ ကုန္သင့္ရင္ကုန္ရမွာပဲ ဒကာ..။ အေကာင္းဆံုးလုပ္သင့္တာကို ငါေျပာျပခဲ့ၿပီပဲ..။ ေဆးရံုကိုသာ အခ်ိန္မွီပို႕လိုက္ႏိုင္ရင္ ဒီကေလးအသက္က ဒီလိုေလလြင့္ သြားစရာ မရွိဘူးကြ..။ ေအးေအး မနက္ျဖန္ ၾကြခဲ့မယ္ ဟုတ္လား..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(153, 0, 0);">မွန္ပါ့ဘုရား.. တပည့္ေတာ္ကို ခြင့္ျပဳပါဦးဘုရား...။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေအး ေအး...။ </span><br /><br />ခက္ေတာ့လဲခက္သား..။ ၿမိဳ႕နဲ႕သိပ္ေ၀းလွတာ မဟုတ္ေပမဲ့ ရြာသူရြာသားေတြဟာ စား၀တ္ ေနေရးကို လံုးပမ္း ေနရေလေတာ့၊ ပညာလိုက္စားခြင့္မရွိ၊ မရွိေတာ့ ဗဟုသုတကနည္း၊ ျဖစ္ေပါ့ေဟ့ဆိုရင္ ပိုက္ဆံမကုန္တဲ့နည္းနဲ႕ ႀကိတ္ကု..။ ၿပီးေတာ့ အသက္ေပါင္းမ်ားစြာ အလဟသတ္ ဆံုးရႈံးရတာလဲ မနည္းေတာ့ဘူး။<br /><br />မိမိေက်ာင္းထုိင္ကတည္းက ဒီေန႕အထိဆိုလွ်င္ ရြာေလးသည္ တိုးတက္လာသည္မရွိပဲ ဆုတ္ယုတ္လာသည္သာ ေတြ႕ရတယ္။ ကုိယ္တိုင္လဲ သိသမွ် တက္သမွ်နဲ႕ေတာ့ ဦးေဆာင္တာပဲ။ ဒါေပမဲ့ သူတို႕ကိုယ္တိုင္ကိုက ပညာဥာဏ္ နည္းတယ္လို႕ ဆိုရမလား မသိဘူး။ ေတာ္ေတာ္ေ၀းတဲ့ လူေတြ..။<br /><br />မွတ္မိေသးရဲ႕ တစ္ႏွစ္သားဟာ ကေလးငယ္ေလးေတြ ေသလိုက္တာ မနည္းဘူး..။ ကပ္ေရာဂါတစ္ခုခု ျဖစ္တာေနမွာပါ..။ ဆရာ၀န္နဲ႕ ျပၾကည့္ဆိုေတာ့ ျပလဲမထူးပါဘူးတဲ့ ဒါဟာ ဘီးလူးစားတာတဲ့။ ကဲ မခက္ေပဘူးလား..။ ဘယ္သူက ေျပာလိုက္တယ္ မသိပါဘူး.. ကေလးရွိတဲ့ အိမ္တိုင္းရဲ႕ အိမ္ခါးပမ္းေတြမွာ ေရးထားလိုက္ၾကတာ.. ''ကေလးအသား ခါးသည္'' ဆိုလား။ ခါးမခါးေတာ့ မသိဘူး ေသလိုက္ၾကတဲ့ ကေလးငယ္ေတြ။<br /><br />တစ္ခါတရံ ရြာေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးလုပ္ရတာ ဒီလိုစိတ္မခ်မ္းသာစရာေတြ ၾကားၾကားေနရေတာ့ သိပ္ေတာ့ မနိပ္လွေပဘူး။<br /><br />ရြာသူရြာသားေတြ ပညာ ဗဟုသုတနည္းျခင္းဟာ ဘယ္သူ႕မွာ အဓိက တာ၀န္ရွိလဲေတာ့ မသိပါဘူး..။ ေက်ာင္းထိုင္ျဖစ္တဲ့ ဘာသာေရး ေခါင္းေဆာင္ ကိုယ့္မွာလား..။ ကိုယ္လဲ တက္ႏိုင္သေလာ ေျပာေဟာ လမ္းျပတာပါပဲ..။ စာထဲမွာေတာ့ ဖတ္ဖူးတာပဲ ခရာဇ္ယန္ဘာသာေတြ သာသနာျပဳရင္ တရားေဟာဆရာ၊ ေက်ာင္းဆရာ(ေခတ္ပညာအတြက္)၊ ဆရာ၀န္ (က်န္းမာေရးအတြက္) စတဲ့ လူေတြရဲ႕ အေျခခံလိုအပ္ခ်က္ေတြ ပါၿပီး ေ၀းလံေခါင္းပါးတဲ့ အရပ္ေတြအထိ သြားေရာက္သာသနာ ျပဳတယ္ဆိုလားပဲ..။ ဒါေၾကာင့္လဲ ေအာင္ျမင္တာျဖစ္မွာပါ..။<br /><br />ေနာက္တစ္ခုက ပညာလိုလားမႈ(ပညာအက်ိဳးကို မသိမႈ) အားနည္းတဲ့ ရြာသူရြာသား ေတြမွာလား..။ သူတို႕မွာ ေဆးပညာေပး၊ ဘ၀ေနနည္းပညာေပး၊ စတဲ့ ပညာဗဟုသုတ မရၾကေလေတာ့.. ျဖစ္လိုက္ရင္ ဓမၼဓိ႒ာန္က်က် မစဥ္းစားေတာ့ပဲ ေရွးရိုးစြဲ အယူအဆေတြကိုသာ ဖတ္တြယ္ရင္း ဘ၀ေတြဆံုးေနၾကတာပဲ..။<br /><br />ဘယ္သူ႕မွာ တာ၀န္ရွိလဲ..။ ကိုယ့္မွာလား..။ သူတို႕ကိုယ္တိုင္လား..။ က်န္းမာေရး ေစာင့္ေရွာက္မႈ မရရွိတဲ့ သူတို႕ကံလား။ ........ လား။ လားေပါင္းမ်ားစြာနဲ႕။ ေအာ္ မလြယ္လွတဲ့ ေတာရြာ ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးဘ၀..။<br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(255, 102, 0);">သတၱ၀ါခပ္သိမ္း ေဘးရန္ျငိမ္းၾကပါေစ............။</span><br /><span style="color: rgb(255, 102, 0);">ေက်းရြာ တိုးတက္ရာ တိုးတက္ေၾကာင္း ဦးေဆာင္လုပ္ႏုိင္မဲ့ ပညာတက္ေတြေပါမ်ား ၾကပါေစ...............။</span><br /><span style="color: rgb(255, 102, 0);">လိမ္မာယဥ္ေက်းတဲ့ သားေကာင္းရတနာမ်ား ထြန္းကားၾကပါေစ..............။</span><br /><br /></div><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(153, 51, 0);">ယႆာ ႏုဘာ၀ေတာ ယကၡာ </span><br /><br /></span><span style="font-size:130%;"><span style="color: rgb(153, 51, 0);">ေန၀ ဒေႆႏၱ ဘီသနံ </span><br /><br /></span><span style="color: rgb(153, 51, 0);">ယဥွိေစ၀ ႏုယုဥၨေႏၱာ</span><br /><br /><br /></div></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-47765533802706757062010-10-02T17:18:00.000-07:002010-10-04T03:01:35.716-07:00ေတာရြာ ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးတစ္ပါး၏ ရစ္သမ္<div style="text-align: justify;"><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(204, 51, 204);">(၁)</span><br /></div><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေတာရြာေလးရဲ႕ ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီးရဲ႕ တစ္ေန႕တာ ဘ၀ေလးကေတာ့ ပံုမွန္ပါပဲ။ အေရွ႕ကေနထြက္မယ္ အေနာက္ကေန၀င္မယ္။ ေခါက္ရိုးက်ိဳးေနတဲ့ လည္ပတ္မႈေတြအတိုင္း အလိုက္သင့္စီးေမ်ာလို႕။ အာရံုဆြမ္းကို ပဲနီျပဳပ္၊ ငပိေၾကာ္၊ အရင့္အရင္ေန႕ေတြက က်န္တာေလးမ်ားကို စုေပါင္းၿပီး ေႏြးထားတဲ့ ဟင္းေပါင္းတစ္ခြက္၊ ဒါနဲ႕ပဲ အသက္ဆက္ ေနရတာကိုက ရြာေက်ာင္းဘုန္းႀကီးရဲ႕ဘ၀...............။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">နိစၥဓူ၀အလုပ္ျဖစ္တဲ့ တံမ်က္စည္းလွည္း၊ ဘုရားေသာက္ေတာ္ေရကပ္၊ ပန္းကပ္.... အင္း ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီး တစ္းပါးရဲ႕ ဘ၀က ဥစၥာေစာင့္နဲ႕မထူးပါလား..၊ သူမ်ားတကာလွဴဒါန္းထားတဲ့ ေက်ာင္းကန္ဘုရားေတြကို ေစာင့္ေနရတာပဲ။ အင္းေလ ဒီလိုနဲ႕ေနလာတာလဲ ဆယ္စုႏွစ္ ဟိုဘက္ေတာင္ ေတာ္ေတာ္ေလး စြန္းေနေပါ့ကိုး...။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 0, 0);">ဘုန္းႀကီးဘုရား ခ်က္စူ တပည့္ေတာ္ကို အႏိုင္က်င့္ေနပါတယ္ဘုရား...။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ကဲ ဒီကျမင္းမသားေတြက တစ္ေမွာင့္၊ ဘုရားေ၀ယ်ာ၀စၥ ေကာင္းေကာင္းမလုပ္ရဘူး။ ဟိုေမ်ာက္မူးလဲ ခ်က္စူ ဘာေမႊျပန္ၿပီလဲမသိဘူး။ ဒီေကာင္ကလဲ အေတာ္ဆိုးတဲ့ေကာင္ ေက်ာင္းသားေလး ငါးေယာက္ရွိတာ တည့္ေအာင္ မေနဘူး။ ျပႆနာ အလြန္ရွာတက္တယ္။</span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အဟမ္း.. အရိုက္ခံခ်င္လို႕လားကြ ေဟ...။ ကိုရင္ေတြေကာ ဆြမ္းခံသြားခ်ိန္ေရာက္ၿပီမို႕လား.. ကဲကဲ ေခါင္းေလာင္းထိုးၾကေတာ့ (ေခါင္းေလာင္းထိုးျခင္းမွာ ရြာတြင္းသို႕ ဆြမ္းခံ၀င္ျခင္းကို ေရွ႕ေျပး အသိေပးျခင္း ျဖစ္၏။) ေနမပူခင္ ဆြမ္းခံ၀င္ၾက...။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အင္း အိမ္မွာ ခုိင္းမရေသးလို႕ ေက်ာင္းလာပို႕ထားတဲ့ ေမ်ာက္မူးလဲ ငါးေကာင္နဲ႕ ကိုရင္ပိစိေကြး သံုးပါး။ ရိုက္ပစ္လို႕ကလဲ မျဖစ္။ ထြက္ေျပးကုန္ရင္ ေတာက္တိုမယ္ရ ခိုင္းစရာမရွိျဖစ္ၿပီး ေတာရဘုန္းႀကီး စစ္စစ္ျဖစ္ေတာ့မယ္။ ဟင္း ခက္ပါတယ္။ စာသင္လို႕လဲမရေတာ့ စာသံၾကားရင္ တီကို ဆားနဲ႕တို႕သလို ျဖစ္ကုန္ေရာ။ ေနာက္ေန႕ ေက်ာင္းမလာေတာ့ဘူး။ ဒီေတာ့ ေခ်ာ့ေမာ့ ၿပီး ေပ်ာ္ေအာင္ထားေနရတယ္..။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ငယ္ဘ၀ကို တမ္းတမိသား။ ဆရာေတာ္ ဦးကိတၱိ လက္ထက္၊ မိမိတို႕ငယ္စဥ္ဘ၀မွာေတာ့ ေက်ာင္းသားေတြ ေက်ာင္းသူေတြ ေပါမွေပါ။ ေန႕စဥ္စာအံသံ၊ ေဆာ့ကစားသံေတြနဲ႕ ေက်ာင္းႀကီးဟာ အရမ္းစည္ကားခဲ့တာေပါ့။ သင္ပုန္းႀကီးကို ေက်ညက္ေအာင္တတ္ၿပီးမွ မဂၤလာသုတ္၊ ပရိတ္ႀကီးစတာေတြ သင္ေပးလိုက္တာ ဒီေက်ာင္းထြက္ဆိုရင္ ျမန္မာစာကေတာ့ ေဒါင္းေဒါင္းေျပးပဲ။ ဂဏန္းသခ်ၤာကလဲ မညံ့ေပဘူး။ မိဘေတြကိုယ္တိုင္က သားသမီးေတြကို ပညာတတ္ေစခ်င္လို႕ လာေရာက္အပ္ႏွံထားေတာ့ ဆရာေတာ္လဲ သင္ၾကား ေပးရေတာ့တာပဲ။ အခုကေတာ့ ပညာသင္ေပးေစခ်င္လို႕ မဟုတ္ဘူး။ ခိုင္းမရေသးလို႕ အိမ္မွာ ရႈပ္လို႕ လာပို႕ထားတဲ့သေဘာ။ ကေလးထိန္းေက်ာင္းလိုကို ျဖစ္လို႕...။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဟိုးအရင္ကေတာ့ အတန္းေက်ာင္းနဲ႕ ဘုန္းႀကီးေက်ာင္း ႏွစ္မ်ိဳးစလံုးကို ထားၾကတယ္။ ေခတ္ပညာေရာ ဘာသာေရးအသိေရာ စံုေတာ့ ယဥ္ေက်းၾကတာေပါ့။ ခုေခတ္ကေတာ့ အတန္းေက်ာင္းက ေလးတန္း ေအာင္ရင္ပဲ စာတတ္ၿပီထင္ၿပီး မထားေတာ့ဘူး။ ရပ္ထဲရြာထဲ ဘုန္းႀကီးေတြ႕လို႕ ရိုေသရမွန္းမသိဘူး။ သူငယ္ခ်င္းေတြ႕သလိုပဲ။ ရိုေသသမႈျပဳရမယ္ဆိုတာ သိကို မသိေတာ့တဲ့ေခတ္။ အိမ္မွာ ခိုင္းခ်င္ရာခိုင္းလို႕ ရၿပီဆိုရင္ ဘုန္းႀကီးေက်ာင္းလဲ လွည့္မၾကည့္ခ်င္ ၾကေတာ့ဘူး။ ေသစာရွင္စာေလးေတာင္ တတ္ခြင့္ မရၾကေတာ့တာ ရင္နာစရာပဲ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ကေလးတစ္ေယာက္ကို ခိုင္းလို႕ လက္ရွိရလာမဲ့ အက်ိဳးကိုပဲ ျမင္တက္တဲ့ မိဘေတြကလဲ အမ်ားသားပဲ။ ပညာတတ္ေတာ့ေကာ ဘာလုပ္မွာလဲ ငယ္တုန္း ထန္းတက္သင္၊ ထယ္ထိုးတာသင္၊ အဲဒါတတ္ရင္ေတာ္ပီေပါ့ ဆိုတဲ့ မိဘမ်ိဳးေတြခ်ည္းပဲ။ ခက္လိုက္တဲ့ ရြာသားေတြ..။ ကေလးေတြကလဲ ရပ္ထဲရြာထဲမွာ လက္ယားလက္ယား ေနရတာကိုပဲ ေပ်ာ္ေနတယ္ဆိုေတာ့ စာဘက္ကို စိတ္၀င္စားမႈက နည္းသြားၿပီေပါ့။ အရင္ေခတ္ေတြကေတာ့ ဘုန္းႀကီးေက်ာင္းစာ ဘာကုန္မွ ေက်ာင္းထြက္ရမယ္၊ မကုန္မခ်င္း အလုပ္မခိုင္းဘူး ဆိုတဲ့ေခတ္က ျပတိုက္ထဲ ေရာက္သြားၿပီကိုး...။</span><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(204, 51, 204);"><br />(၂)</span><br /></div><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အရဟတာဒိ န၀ဂုေဏဟိ အရဟံ အစရွိေသာ ကိုးပါးေသာ ဂုဏ္ေတာ္တို႕ႏွင့္ ..........။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အင္း ကိုရင္ေက်ာင္းသားေတြေတာင္ ဘုရားဆြမ္းေတာ္ကပ္ေနၿပီ။ ေန႕ဆြမ္းစားခ်ိန္ေတာင္ ေရာက္ျပန္ေပါ့။ အင္း ဆြမ္းစား ေက်ာင္းကို ၾကြမွပဲ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆြမ္းပဲြၾကည့္လိုက္ေတာ့ သံုးႏွစ္မိုးေခါင္ထားတဲ့ အရပ္လိုပဲ ေျခာက္ကပ္ကပ္။ ဆြမ္း၀တ္က်တဲ့ အိမ္ကလွဴလိုက္တဲ့ ၾကက္ဥဟင္း၊ ငရုပ္ေၾကာ္၊ သရက္ခ်ဥ္ သံုးခြက္။ အသားဟင္းေလး တစ္ခြက္ပါဘို႕က ေတာ္ေတာ္မလြယ္တဲ့ကံပဲ။ ဒီလိုပါပဲေလ ျဖစ္သလို ဘုဥ္းေပးလာရတဲ့ ရက္ေတြကလဲ ထပ္ေနေပါ့။ ေက်းလက္မွာ သံဃာေတြမေပ်ာ္တာ အစားအေသာက္ ခ်ိဳ႕တဲ့တာလဲ ပါလိမ့္မယ္ ထင္ရဲ႕။ ေခတ္သစ္ရဟန္းေလးေတြက ၿမိဳ႕ျပထဲကို တိုး၀င္ဖို႕ပဲ စိတ္ကူးေတာ့တယ္။ ရြာရဲ႕ ပံ့ပိုးမႈကလည္း အရင္ကလို႕ မဟုတ္ေတာ့ဘူးေလ။ ကိုယ္တိုင္ေတာင္ မ်က္ေစ့လည္ၿပီး ေက်ာင္းထိုင္ဘုန္းႀကီး လာျဖစ္ေနတာ။ ကိုယ့္ရပ္ ကိုယ့္ရြာလဲျဖစ္။ ၿမိဳ႕ကိုလဲ မျပန္ခ်င္ေတာ့တာနဲ႕ ကိုယ့္ရြာမွာကိုယ္ပဲ ေသာင္တင္ ေနေတာ့တာ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သာေရးနာေရးအတြက္ လိုအပ္ခ်က္ေလးေၾကာင့္ ပင့္ထားရသလိုျဖစ္ေနတဲ့ ေတာရြာေက်ာင္းထိုင္ ဘုန္းႀကီးဘ၀က တကယ့္တကယ္ေတာ့ ခုတ္ျဖတ္ထားတဲ့ သစ္တုံးႀကီးလိုပဲ။ အညြန္႕မထြက္ႏိုင္ေတာ့ပဲ ေဆြးေဆြးလိုက္လာမွာ ေသခ်ာေနတယ္။ အထက္မဂ္လဲ မရ ေအာက္မဂ္လဲဆံုး ဆိုတဲ့ကိန္းဆိုက္ရတာပဲ (ဤေနရာတြင္ အထက္မဂ္ ေအာက္မဂ္ကို အက်ယ္မရွင္းေတာ့ပါ သင့္သလိုယူဆပါကုန္)။ အင္း ဒီလိုနဲ႕ပဲ တစ္ျဖးေျဖး အိုၿပီးေသရမွာေပါ့ေလ။ ဒါေတြဟာ ေတာရြာ ေက်ာင္းထိုင္မ်ားရဲ႕ မထူးျခားတဲ့ ျဖစ္တည္ျခင္းေတြပါပဲ။ </span><br /><br />္္္္္္<span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဒီလိုနဲ႕ ေန႕ဆြမ္းကိစၥၿပီးလို႕ ပုတီးေလးစိတ္၊ စာေလးဖတ္၊ တရားေလးမွတ္ရင္း ေခါက္ရိုးက်ိဳး ဘ၀ႀကီးကို ၀တ္ရံုေနရတာပါပဲ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(204, 51, 204);">(၃) </span><br /></div><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဂ်ိန္း.. </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">မိုးခ်ိန္းသံေတြ၊ အလို မိုးေတြေတာင္ ညိဳ႕ေနပါေပါ့လား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေဟး ကိုရင္ေတြ၊ ေက်ာင္းသားေတြ တံခါးေတြလိုက္ပိတ္စမ္း၊ မိုးရြာေတာ့မယ္ထင္ရဲ႕..။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အင္း ဒီမိုးေလးရြာရင္ေတာ့ ရြာသူရြာသားေတြ ေကာက္ပဲသီးႏွံ အဆင္ေျပတန္ေကာင္းရဲ႕။ မႏွစ္က ဒီလမွာပဲ မိုးခ်ိန္းၿပီး မရြာေတာ့ ထြန္ခ်ၿပီး ႀကဲပတ္ထားတဲ့ မ်ိဳးေလးေတြ အကုန္ဆံုးေရာမုိ႕လား။ ဂီတနတ္သန္ ကိုေစာညိမ္းသီခ်င္းလိုေပါ့.. ဘာတဲ့.. <span style="color: rgb(51, 51, 255);">အေနာက္ေတာင္ဆီက ရြာမည္ဟန္ျပင္ မိုးသက္ေလႏွင့္ မုန္းတိုင္းဆင့္လွ်င္ စစ္မ်က္ႏွာဖြင့္ တိမ္ခိုးလြင့္ကာႏွင္..</span> ဆိုလား။ ရြာမဲ့မိုးတိမ္ေတြလဲ လြင့္ကုန္တယ္ဆိုပါလား။ ခ်ိန္းၿပီး မရြာတာေတာ့ ဆိုးတာေပါ့။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ငယ္ငယ္က က်က္မွတ္ခဲ့ဖူးတဲ့ ကဗ်ာေလးကလဲ တစ္မ်ိဳးပဲ .. <span style="color: rgb(102, 0, 204);">မရြာပဲ မဲလိုက္ပါနဲ႕ မိုးမိုက္ေမာင္ ပိန္းပိတ္လို႕ေမွာင္ ရြာမေယာင္ ဟန္ေဆာင္ႏွင့္ သူျမဴး ေရႊမိုးညိဳ ေျမာက္ကို ယိမ္းတယ္ ခ်ိန္းသင့္ပါဘူး..</span> တဲ့ (မွားေနလွ်င္ျပင္ဖတ္ပါ)။ အေနာက္ကလဲ ခ်ိန္းတာပဲ၊ ေတာင္ကလဲ ခ်ိန္းတာပဲ ဒီအခ်ိန္ေရာက္ရင္ အရပ္ေလးမ်က္ႏွာက ခ်ိန္းေနတာပဲ။ မရြာတာပဲရွိမယ္ ခ်ိန္းေတာ့ ခ်ိန္းေနတာပဲ။ ရြာသားေတြေတာ့ ေျပာထားရေသးတယ္ မေသခ်ာပဲ မ်ိဳးမခ်မိဖို႕ မႏွစ္က ဒီလမွာပဲ မ်ိဳးေစ့ေတြ ဆံုးၿပီးၿပီေလ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အင္းေလ ဘယ္တတ္ႏိုင္မလဲေလ၊ ေန၀င္လို႕ ညေရာက္ၿပီဆိုေတာ့လဲ ဘုရားေလး၀တ္ျပဳ၊ ဂုဏ္ေတာ္ေလးပြား ရြာသူရြာသားမ်ား အေပၚ ေမတၱတရားေလးပို႕လႊတ္ေပးရေတာ့မွာေပါ့။ ရြာသူရြာသာေတြ အဆင္ေျပေနတာ ျမင္ရမွ ကိုယ္လဲ စိတ္ခ်မ္းသာမွာေလ။ ရြာသူရြာသားေတြ စိတ္ခ်မ္းသာမွလဲ ကိုယ္လဲ ႏွစ္ႏွစ္ကာကာ ေပ်ာ္ရႊင္ႏိုင္မွာေလ။ </span><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(255, 102, 0);font-size:180%;" >ယႆာ ႏုဘာ၀ေတာ ယကၡာ<br /><br /></span><span style="color: rgb(255, 102, 0);font-size:130%;" >ေန၀ ဒေႆႏၱိ ဘီသနံ<br /><br /></span><span style="color: rgb(255, 102, 0);font-size:100%;" >ယဥွိေစ၀ ႏုယုဥၨေႏၱာ<br /><br />.......................<br /><br /></span><br /></div></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-2812241380628226402010-09-25T00:48:00.000-07:002010-09-25T01:05:17.524-07:00ႏွစ္မိနစ္ျငိမ္သက္<div style="text-align: justify;"><br /><br /></div><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">ႏွစ္မိနစ္ျငိမ္သက္<br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဇနီး။ ။ (စိတ္အားထက္သန္စြာျဖင့္) ဒါလင္ေရ... ဒီတစ္ႀကိမ္မွာ က်မတို႕ရဲ႕ မဂၤလာႏွစ္ပတ္လည္ကို ဘယ္လို က်င္းပၾကမလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေယာက်္ား။ ။ ႏွစ္မိနစ္ ျငိမ္သက္ၿပီး က်င္းပၾကတာေပါ့။ </span><br /><br /><br /></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ငါ့သက္တမ္း ကုန္ပီကိုး </span></span><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အမူးသမားတစ္ေယာက္ဟာ အျခားအမူးသမားတစ္ေယာက္ကို ေျပာတယ္... </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">မနက္ျဖန္ဆိုရင္ ငါဟာ အိႏၵိယရဲ႕ ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ျဖစ္ၿပီကြ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေနာက္အမူးသမားတစ္ေယာက္ျပန္ေျပာတယ္... </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ငါႏႈတ္ထြက္မွ မင္းျဖစ္မွာပါကြာ။ </span><br /><br /><br /></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);"> အရြယ္မေရာက္ေသးတဲ့ ေဖေဖ </span></span><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ ေဖေဖ... ေမေမ့ရဲ႕ ခြင့္ျပဳခ်က္မပါပဲ ကၽြန္ေတာ္ အျပင္ထြက္ႏိုင္တဲ့အရြယ္ ဘယ္ေတာ့ ေရာက္မလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖ။ ။ ငါ့သားရယ္.. အေဖေတာင္ အဲဒီအရြယ္မေရာက္ေသးပါဘူးကြာ။ </span><br /><br /><br /></div><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">စားမွာလား ကမွာလား<br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">လူႀကီး။ ။ စားပြဲထိုး.. ဒီၾကက္ရဲ႕ ေျခတစ္ေခ်ာင္းက တစ္ျခားတစ္ေခ်ာင္းထက္ တိုေနပါလားကြ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">စားပြဲထိုး။ ။ ေအာ္.. လူႀကီးမင္းက ၾကက္ကို စားမွာလား (ဒါမွမဟုတ္) တြဲကမွာလား။ </span><br /><br /><br /></div><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">မ်ိဳသိပ္ရတဲ့ေရာဂါ<br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အမ်ိဳးသမီး။ ။ ဆရာ.. က်မေယာက်္ားမွာ အိပ္ေနရင္း စကားေျပာတက္တဲ့ အက်င့္ဆိုးေလး တစ္ခုရွိတယ္၊ က်မ ဘာလုပ္ရမလဲဆရာ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ၀န္။ ။ သူ႕ကို ေန႕ခင္းဘက္ စကားေျပာခြင့္ေပးလိုက္ပါ။ </span><br /><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-28198841453531150962010-09-16T01:51:00.000-07:002010-09-19T10:02:09.360-07:00သမိုင္းတစ္ပတ္လည္ျခင္း<div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: justify;"><span style="font-size:180%;"><br /><br /></span><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;">သမိုင္းတစ္ပတ္လည္ျခင္း</span><br /></div></div><div style="color: rgb(204, 51, 204); text-align: justify;"><br />အေဖ။ ။ (သူ႕သားရဲ႕ ဆရာကို) ေက်ာင္းမွာ ကၽြန္ေတာ့သားရဲ႕ အေျခအေနက ဘယ္လိုလဲ ဆရာ၊ ကၽြန္ေတာ္ ေက်ာင္းသားဘ၀မွာေတာ့ ကၽြန္ေတာ့ အေျခအေနက အရမ္းဆိုးတယ္။<br /><br />ဆရာ။ ။ အင္း.. ကၽြန္ေတာ္ေျပာႏိုင္တာကေတာ့ သမိုင္းဟာ သူ႕ဟာသူ တစ္ပတ္ ျပန္လည္လာတယ္ ဆိုတာပါပဲ။<br /><br /><br /><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">အမွတ္အသား ျပန္ေပးတာ<br /></span></div><br />ေကာင္ေလးတစ္ေယာက္ဟာ လွပတဲ့ေကာင္မေလးတစ္ေယာက္ကို ၾကာပန္းေပးတယ္၊ ဒါေပမဲ့ ေကာင္မေလးက သူ႕ကို ပါးရိုက္လိုက္တယ္။<br /><br />ေကာင္ေလး။ ။ ငါ့ကို ဘာလို႕ပါးရိုက္တာလဲ၊ မင္းကို ၾကာပန္းေလးပဲ ေပးမိတာပါ။<br /><br />ေကာင္မေလး။ ။ ရွင့္ကို တစ္ခုျပန္ေပးတာပါ၊ ရွင္က BJB ပါတီရဲ႕ အမွတ္အသားျဖစ္တဲ့ ၾကာပန္း ေပးေတာ့၊ က်မလဲ Congress ပါတီရဲ႕အမွတ္အသား (လက္၀ါး) ျပန္ေပးတာေလ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အသက္ ျပည့္ခ်ိန္</span></span><br /></div><br />လက္မွတ္စစ္။ ။ ဆယ့္ႏွစ္ႏွစ္ေအာက္ကေလးေတြပဲ လက္မွတ္မပါပဲ ခရီးသြားလို႕ရမယ္။ မင္းအသက္ ဘယ္ေလာက္လဲ။<br /><br />ကေလး။ ။ ဆယ့္တစ္ႏွစ္၊ ဆယ့္တစ္လ၊ ႏွစ္ဆယ့္ကိုးရက္နဲ႕ ႏွစ္ဆယ့္သံုးနာရီပါ ခင္ဗ်ာ။<br /><br />လက္မွတ္စစ္။ ။ ဘယ္ေတာ့ ဆယ့္ႏွစ္ႏွစ္ ျပည့္မလဲ။<br /><br />ကေလး။ ။ ဘက္စ္ကားေပၚက ဆင္းရင္ ျပည့္ပါၿပီ ခင္ဗ်ာ။<br /><br /><br /><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">လြန္ခဲ့ၿပီ<br /></span></div><br />ဆရာမ။ ။ '' I am beautiful.'' အဲဒါ ဘာ tense လဲကြယ္။<br /><br />ေက်ာင္းသား။ ။ past tense ပါ ဆရာမ။<br /><br /><br /><br /><div style="color: rgb(255, 0, 0); text-align: center;"><span style="font-size:180%;">သူငယ္ခ်င္းေကာင္း<br /></span></div><br />ပရာဒိ(ပ္)။ ။ ငါးမိန္းမေတာ့ ငါ့ရဲ႕ သူငယ္ခ်င္းေကာင္းတစ္ေယာက္နဲ႕ ထြက္ေျပးသြားၿပီကြာ။<br /><br />ဗီေဗး(က္)။ ။ မင္းသူငယ္ခ်င္းက ရုပ္ေခ်ာၿပီး အရမ္းခ်မ္းသာလို႕လား။<br /><br />ပရာဒိ(ပ္)။ ။ မသိဘူးကြာ၊ ငါ သူ႕ကို တစ္ခါမွ မျမင္ဖူးတာ။<br /><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-90894044686924753492010-09-08T00:41:00.000-07:002010-09-16T02:45:13.211-07:00မွန္လိုက္ေလ ဆရာ<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">မွန္လိုက္ေလ<br /></span></div><br />ဆရာ။ ။ အသိဉာဏ္ရွိတဲ့ လူေတြဟာ အရူးတစ္ေယာက္ရဲ႕ ေမးခြန္းတိုင္း ကိုေတာ့ အၿမဲတမ္း မေျဖႏိုင္ပါဘူး။<br /><br />ေက်ာင္းသား။ ။ ကၽြန္ေတာ္ စာေမးပဲြက်တာ အဲဒါေၾကာင့္ေပါ့ဆရာ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;">အႀကံတူ </span></span><br /></div><br />ေအ။ ။ မင္း မိန္းမက အရမ္းေခ်ာတာပဲကြာ။<br /><br />ဘီ။ ။ ငါလဲ မင္းမိန္းမကို ေတြ႕ရင္ အဲလိုေတြးမိတယ္ကြာ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">မမ်ားဘူးလား<br /></span></div><br />ဆာတိရွ္။ ။ လွပတဲ့မိန္းမ၊ ယဥ္ေက်းတဲ့မိန္းမ၊ အိမ္မႈကိစၥႏိုင္နင္းတဲ့ မိန္းမမ်ိဳးကို ငါလိုခ်င္တယ္ကြာ။<br /><br />ဟားရွရ္။ ။ ဒါဆို မင္း၀င္ေငြနဲ႕ မိန္းမသံုးေယာက္ကို ဘယ္လို ေကၽြးမလဲ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">ရွက္သင့္တာက<br /></span></div><br />တရားသူႀကီး။ ။ ေမာင္မင္း ဒီေနရာကို ေလးႀကိမ္ေျမာက္လာရတာ မရွက္ဘူးလား။<br /><br />တရားခံ။ ။ ကၽြန္ေတာ္က ဒီေနရာကို ေလးႀကိမ္ပဲ ေရာက္ပါေသးတယ္။ လူႀကီးမင္းေကာ ဘယ္လိုလဲ၊ ဒီေနရာကို ေန႕တိုင္းလာေနတာ မဟုတ္ဘူးလား။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">ၾကားခ်င္တယ္<br /><br /></span></div>ေကာင္ေလး။ ။ မင္းရဲ႕စကားတစ္လံုးက ငါ့ကို ကမၻာေပၚမွာ အေပ်ာ္ဆံုးလူျဖစ္ေအာင္ လုပ္ႏိုင္တယ္။ မင္း ငါ့ကို လက္ထပ္မလား။<br /><br />ေကာင္မေလး။ ။ လက္မထပ္ႏိုင္ဘူး ( No )။<br /><br />ေကာင္ေလး။ ။ အဲဒီစကားလံုးပဲ။<br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-16196747013101358262010-09-06T00:45:00.000-07:002010-09-06T01:17:57.348-07:00ေ၀းေသးတယ္<div style="text-align: center; font-style: italic;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);"><br /><br />ေ၀းေသးတယ္ </span><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ။ ။ လနဲ႕ အေမရိက၊ ဘယ္ဟာက ေ၀းသလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေက်ာင္းသား။ ။ အေမရိကပါ ဆရာ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ။ ။ ဘာေၾကာင့္လဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေက်ာင္းသား။ ။ လကို ကၽြန္ေတာ္ ျမင္ႏိုင္ပါတယ္။ ဒါေပမဲ့ အေမရိကကိုေတာ့ မျမင္ႏိုင္ပါဘူး ဆရာ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ။ ။ ငရူး၊ ခုံေပၚမွာ မတ္တပ္ရပ္စမ္း။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေက်ာင္းသား။ ။ ဆရာ၊ ခုထိ အေမရိကကို မျမင္ရေသးဘူး။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;">မၾကည့္နဲ႕ </span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ အေဖ၊ အေမွာင္ထဲမွာ စာေရးႏိုင္လား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖ။ ။ ရတာေပါ့၊ ဘာေၾကာင့္မျဖစ္ႏိုင္ရမွာလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ ဒါဆို မီးခဏပိတ္ၿပီး ကၽြန္ေတာ့ရဲ႕ Report Card မွာ လက္မွတ္ထိုးေပးပါ အေဖ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;">လုပ္လိုက္ </span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အမ်ိဳးသား။ ။ က်ဳပ္မုတ္ဆိတ္နဲ႕ ဆံပင္ကို တိုေအာင္ညွပ္ေပးစမ္းပါ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆံညွပ္သမား။ ။ ဘယ္ေလာက္တိုေအာင္ ညွပ္ရမွာလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အမ်ိဳးသား။ ။ က်ဳပ္မိန္းမ ဆြဲလို႕မရေအာင္ထိ တိုလိုက္။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">လြတ္သြားတယ္<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ရဲသား။ ။ သူခိုးဘယ္ကေနေျပးသြားတာလဲ၊ ထြက္ေပါက္ေတြ အကုန္ပိတ္ထားဖို႕ မင္းကိုေျပာထားတာကို။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေစာင့္။ ။ ပိတ္ထားပါတယ္၊ ဒါေပမဲ့ သူက ၀င္ေပါက္ကေန ထြက္ေျပးသြားလို႕ပါ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0); font-style: italic;"><span style="font-size:180%;">ေမ့သြားလို႕<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">မိန္းမ။ ။ (အိပ္ေပ်ာ္ေနတဲ့သူ႕ေယာက်္ားကို) ထပါဦး ဒါလင္၊ ထပါဦး။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေယာက်္ား။ ။ ဘာလဲ၊ ဘာျဖစ္တာလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">မိန္းမ။ ။ ရွင့္ကို အိပ္ေဆးတိုက္ဖို႕ ေမ့သြားလို႕။<br /><br /><br /></span>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-12665646450469588552010-08-27T00:54:00.000-07:002010-08-31T18:11:19.138-07:00ျဖစ္ခ်င္ျခင္းမ်ားကို ေနာက္ေယာင္ခံၾကည့္ျခင္း<div style="text-align: justify; color: rgb(255, 0, 0);"><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">လူတိုင္းပင္ ငယ္စဥ္ဘ၀ကတည္းကေနၿပီး ယခုအခ်ိန္အထိ ပစၥည္းအဆန္းေလးတြကို သံုးခဲ့ဖူးေပလိမ့္မည္။ ေက်ာင္းေနရြယ္မွာ လြယ္အိပ္သစ္၊ ကြန္ဘက္ဗူးအသစ္၊ စတဲ့ အသစ္အဆန္းေလးေတြကို မက္ေမာတက္တာ သဘာ၀ပင္။ မိမိငယ္စဥ္က ပစၥည္းတစ္မ်ိဳးကို ေဟာင္းႏြမ္းသြားလွ်င္ မသံုးခ်င္ေတာ့ေပ။ ေတာရြာေလးမွာ ေမြးခဲ့တဲ့ မိမိအတြက္ေတာ့ ၿမိဳ႕ႀကီးျပႀကီးေတြမွာလို႕ လိုသလိုလဲလွည္ သံုးစြဲခြင့္မရွိခဲ့ရွာေပ။ ေပေတ၊ ေဟာင္းႏြမ္းေနေပမဲ့ အေဟာင္းေလးကိုပဲ တ၀ဲလည္လည္သံုးခဲ့ရသည္သာ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေဟာင္းႏြမ္းသြားလွ်င္ စိတ္ကိုက မသံုးခ်င္ မကိုင္ခ်င္ေတာ့ေပ။ သဘာ၀ေပပဲလားေတာ့မသိ။ ငယ္စဥ္ ကေလးဘ၀က ေက်ာင္းလြယ္အိပ္ကို အသစ္လဲေပးဖို႕ ပူဆာေတာ့ ရိုက္ခံရသည္ကို သတိရမိ၏။ ေန႕စဥ္နားပူ နားဆာလုပ္ေတာ့ မိဘေတြလဲ သည္းခံႏိုင္ပံု မရေတာ့။ အရိုက္ခံဒါဏ္ခ်က္သည္သာ မိမိအတြက္ ဆုလာဒ္ျဖစ္ခဲ့၏။ ဒီေလာက္ေတာ့ လဲမေပးခ်င္တဲ့ မိဘေတြကို စိတ္ညစ္ညစ္နဲ႕ မိဘအသစ္နဲ႕မ်ားလဲ ပစ္လို႕ရရင္ ဘယ္ေလာက္ ေကာင္းေလမလဲဟု စဥ္းစားဖူးခဲ့၏။ သူတို႕ကကုိယ့္ကို ခဏခဏရိုက္ အျပစ္ေပးေနေတာ့ ကိုယ့္စိတ္ထဲမွာ ၾကာလာတာနဲ႕အမွ် ထိုမိဘတို႕သည္ ေဟာင္းႏြမ္းေနသည္ဟု ခံစားမိ၏။ မိဘေတြမ်ားသိရင္ ငမိုက္သားတစ္ေယာက္ကို ေမြးထားမိပါလားလို႕ ေနာင္တတရားရေနမလား မသိေပ။ မျဖစ္ႏိုင္တဲ့ အသစ္ကိုမွ လိုခ်င္မိခဲ့ဖူးသည္။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">စာသင္သားဘ၀မွာေတာ့ စိတ္ကို တစ္မ်ိဳးတစ္ဖံုေျပာင္းလဲပစ္ႏိုင္ခဲ့၏။ မိမိကိုင္ေဆာင္ရေသာ စာအုပ္တြင္ မွတ္စုေတးမွတ္ျခင္း၊ အဓိပၸါယ္မွတ္သားျခင္း စသျဖင့္ စာေမးပြဲႏွစ္သက္ဆိုင္ေသာ အရာမွန္သမွ်ကို မွတ္သားထားေလေတာ့ ခဲျခစ္ရာ ပရဗြႏွစ္ စာအုပ္ေဟာင္းေလးသည္ စာသင္သားဘ၀တစ္ေလွ်ာက္ မိတ္ေဆြ စစ္စစ္ျဖစ္ခဲ့၏။ ဆင္ျခင္မိသည္ကား အသစ္တိုင္းလဲ မေကာင္းဟူ၍ပင္။ မိမိကိုင္ေဆာင္ေနၾက ထိုစာအုပ္ ေဟာင္းေလးကို အသစ္တစ္ရာႏွင့္ မလဲႏိုင္ေပ။ ဒါေပမဲ့ အသစ္ကို ျမတ္ႏိုးတဲ့ စိတ္ကေတာ့ ေပ်ာက္မသြား ေသးေပ။ ေတြ႕လာျမင္လာရရင္ စိတ္၀င္စားတက္ေသး၏။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ယခုလဲ ဒီလိုပင္.. ဟန္းစက္ေလး၊ ကြန္ပ်ဴတာေလးေတြကို ေဟာင္းႏြမ္းသြားလွ်င္ မကိုင္ခ်င္ေတာ့၊ အသစ္ေလး၀ယ္လိုက္ရ ေကာင္းမလား၊ ေစ်းႀကီးႀကီးေပးရတာေလးကိုလဲ မတန္တရာ ႏွစ္သတ္မိျပန္ေရာ။ ဒီေန႕ေခတ္ႀကီးထဲမွာေတာ့ အသစ္အသစ္ တို႕သည္ လိုက္၍ မႏိုင္ေအာင္ တစ္ေန႕ထက္ တစ္ေန႕ ေပၚေနေပသည္။ လိုက္လဲဆံုးမည္ေတာ့ မဟုတ္၊ ဒီေန႕၀ယ္လိုက္တဲ့ ပစၥည္း ေနာက္ေန႕ ဒိတ္ေအာက္ သြားသည္ႏွင့္ လြင့္ပစ္ခ်င္စိတ္ေပါက္သြား၏။ အသစ္အသစ္၀ယ္ဖို႕ကလည္း မလြယ္ ေစ်းေတြက သုဒၶ၀ါသ ျဗဟၼာျပည္ ေရာက္ေနသည္။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဒါကေတာ့ ပစၥည္းအေပၚမွာ ေျပာင္းလဲ ႏွစ္သက္ျမတ္ႏိုးမိလို႕ ေတာ္ေသး၏။ အိမ္ေထာင္သက္ ၾကာလာတဲ့ တစ္ခ်ိဳ႕တစ္ခ်ိဳ႕ ဒကာမ်ားလို အသစ္အသစ္ (စေမာ)ေလးေတြကို လိုက္ၿပီးႏွစ္သက္ ျမတ္ႏိုးေနလွ်င္ေတာ့ ေကာင္းသည္ဟု မဆိုသာေပ။ ကိုယ္ေတာ္က မေကာင္းဘူးေျပာရေအာင္ ဘာသိလို႕လဲဟု အျပစ္တင္လွ်င္လဲ ခံရေတာ့မည္သာ။ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ျပန္ၾကည့္ေတာ့လဲ ဒီလိုစိတ္ျဖစ္ဖူးသည္သာ၊ ေၾကာ္ျငာမွာလာလာေနတဲ့ မင္းသမီးေပါက္စ ေလးေတြဆိုလွ်င္ စစျခင္းေတာ့ ၾကည့္ေကာင္းသလိုပင္၊ သူ႕ထက္ငယ္တာ လွတာေပၚလာ ေတာ့လဲ သူလဲ သိပ္ၾကည့္ေပ်ာ္ ရႈေပ်ာ္မရွိေတာ့ေပ။ ဒါကေတာ့ အာရံုခံစားမႈႏွင့္ပတ္သက္တဲ့ ျမတ္ႏိုးမႈပါ။ ေအာ္ အသစ္ အသစ္။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အိမ္မွာရွိေနတဲ့ ဇနီးကို ေဟာင္းသြားၿပီဟု ထင္ၿပီးေတာ့ ပစ္ပယ္လိုက္လွ်င္ေတာ့ မေကာင္းေပ။ အဲဒီအရာသည္ ဘယ္ေလာက္ ေဟာင္းေဟာင္း ေကာင္းေနတဲ့ ပါရမီျဖည့္ဖတ္ပါ။ စကားမစပ္ ထိုကိစၥသည္ ကားေမာင္းသလို ျပဳမူရသည္ဟုေတာ့ ၾကားဖူးသည္ ကားေမာင္းလွ်င္ ဂီယာေတြ ဘယ္ေလာက္ခ်ိန္းခ်ိန္း အခ်ိန္တန္လွ်င္ေတာ့ နံပါတ္၀မ္း ဂီယာေလးကို ျပန္ေရာက္ရသည္တဲ့၊ ဘယ္ေလာက္ အသစ္ေနာက္လိုက္လိုက္ ၀မ္းဂီယာေလးကို ျပန္ထိုးဖို႕ေတာ့ မေမ့သင့္ေပ။ ၀မ္းဂီယာေလးကို ေမ့လွ်င္ေတာ့ စလစ္ျဖစ္ႏိုင္သည္ဟု ၾကားဖူးသည္။ အသစ္အသစ္ေနာက္ လိုက္တက္တဲ့ ဒကားမ်ား၏ ဇနီးမ်ားသည္ ၀မ္းဂီယာႏွင့္တူသည္ဟု ဖတ္ဖူး၏။ အသစ္အသစ္ကို ျမတ္ႏိုးတက္တဲ့ ကားေမာင္းသမား ဒကာမ်ားကို ေျမွာက္ေပးသည္ ေတာ့မဟုတ္ေပ။ အသစ္ အသစ္ဆိုတဲ့ စကားနဲ႕စပ္၍ ဇာခ်ဲ႕ေနမိျခင္းပါ။ (ဤကား စကားခ်ပ္)။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဟာင္းသည္ တစ္ခါတရံ ဖတ္တြယ္ထားလို႕ေကာင္းသလို အသစ္ေျပာင္းလဲဖို႕ လိုအပ္လာလွ်င္လဲ ေျပာင္းလဲမႈကို လက္ခံရေပမည္။ ဥပမာ.. မေကာင္းတဲ့ အယူအဆ ေဟာင္းေတြ၊ ေခတ္ေနာက္က် က်န္ခဲ့တဲ့ အေတြးအေခၚ ေဟာင္းတို႕ကို ေျပာင္းပစ္ႏိုင္လွ်င္ေတာ့ အက်ိဳးမ်ားေပမည္။ ေကာင္းမြန္တဲ့စရိုက္၊ ေကာင္းမြန္တဲ့၀န္းက်င္ စတာေတြကိုေတာ့ ဒီအတိုင္း လက္ခံႏွစ္သက္ ေနႏိုင္သည္။ အသစ္ဟူသည္ လိုခ်င္တပ္မက္တိုင္း ေကာင္းသည္ေတာ့ မဟုတ္ေပ။ ဒီေန႕ ရွင္သစၥာမွာ ေလာဘ၊ ေဒါသ စတဲ့ အကုသုိလ္တရားေတြနဲ႕ ျဖစ္ေနလွ်င္ ေနာက္ေန႕ ထိုမေကာင္းတဲ့ အရာေတြကို အသစ္ျဖစ္တဲ့ ကုသိုလ္တရားႏွင့္ ေျပာင္းလဲ ပစ္လွ်င္ေတာ့ ေကာင္းေပလိမ့္မည္။ အကုသုိလ္တရားေတြ ထို႕ထက္တိုးပြားေအာင္ အေဟာင္းႀကီးကို ဖတ္တြဲမထား သင့္ဘူးေပါ့။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ျဖစ္သင့္တာကေတာ့ အသစ္ကို ေျပာင္းလဲဖို႕လိုအပ္လွ်င္ ရဲရဲႀကီးေျပာင္းလဲရဲရေပမည္။ ဘာသာအတြက္၊ တိုင္းျပည္အတြက္၊ လူမ်ိဳးစုမွသည္ ကမၻာေလာကသားအားလံုးအတြက္ အက်ိဳးမရွိေတာ့ဘူး ထင္လွ်င္ ထိုအေဟာင္းတို႕ကို ဖတ္တြယ္မေနပဲ စြန္႕ပစ္ရေပမည္။ လူသမိုင္းတိုးတက္ ေျပာင္းလဲလာသည္မွာလဲ မေကာင္းေတာ့တဲ့ အေဟာင္းေတြကို စြန္႕ပစ္၊ ေကာင္းမြန္တဲ့အရာေတြကို အတုယူၿပီး ပံုေဖာ္ဖန္တီးခဲ့ၾကျခင္းပင္ ျဖစ္လိမ့္မည္။ </span><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><br />သတၱာနံ ဟိ န၀ န၀ ေမ၀ ပီယံ ေဟာတိ။<br />(ပုဂၢိဳလ္) သတၱ၀ါမည္သည္ကား အသစ္ အသစ္ကိုသာလွ်င္ ျမတ္ႏိုးတတ္၏။<br /><br />လိုအပ္လွ်င္ ေကာင္းေသာ အေတြးသစ္၊ အျပဳအမူသစ္ စတဲ့ အသစ္အသစ္ကို ေျပာင္းလဲႏိုင္ၾကပါေစ၊<br /></div><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-72799389166725941842010-08-25T01:45:00.000-07:002010-08-25T10:56:46.798-07:00ျဖစ္ခ်င္ျခင္း အိပ္မက္မ်ား<div style="text-align: justify; color: rgb(255, 102, 0);"><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);">သတၱာနံ ဟိ န၀ န၀ ေမ၀ ပီယံ ေဟာတိ။<br />(ပုဂၢိဳလ္) သတၱ၀ါမည္သည္ကား အသစ္ အသစ္ကိုသာလွ်င္ ျမတ္ႏိုးတတ္၏။<br /></div><br />စာခ်တန္းစာ၀ါလိုက္စဥ္က စာခ်ဆရာေတာ္ေျပာျပလို႕ ၾကားနာခဲ့ရတဲ့ စာသားေလးပါ။ ဆရာကေတာ့ က်မ္းညႊန္း၊ စာမ်က္ႏွာ အတိအက်နဲ႕ ေျပာျပတာပါပဲ။ ကိုယ္တိုင္က မွတ္ဉာဏ္ မေကာင္းလို႕ ေမ့ေနတာ။ ဒါကလဲ အားနည္းခ်က္ တစ္ခုေပပဲ။ ဆရာကေတာ့ မင္းတို႕လဲ စိတ္ကို ဘာျဖစ္ခ်င္တယ္ဆိုတာ စီစစ္ဆံုးျဖတ္ ၿပီးရင္ ျဖစ္ေအာင္လုပ္လို႕ေတာ့ ၾသ၀ါဒေပးခဲ့တာပဲ။<br /><br />ကိုယ့္ကိုယ္ကို ျပန္ဆန္းစစ္မိေတာ့ ငယ္စဥ္ကတည္းက ျဖစ္ခ်င္တာေတြ လုပ္ခ်င္တာေတြက အမ်ားသားပင္။ စိတ္ထဲမွာ ထင္ရာျမင္ရာကို ျဖစ္ခ်င္လုပ္ခ်င္စိတ္တို႕ ျဖစ္ခဲ့ဖူးၿပီ။ ဥပမာ။ ငယ္စဥ္ကေလးဘ၀က ၾကည့္ခဲ့ဖူးတဲ့ ရာဇ၀င္ဇာတ္ကားေတြမွာ ဘုရင့္သားေတာ္ မင္းသားေလးေတြဟာ အထိန္းေတာ္ အေခ်ာ့ေတာ္ေတြနဲ႕ မုန္႕ခ်ိန္တန္ရင္မုန္႕၊ ကစားခ်ိန္တန္ရင္ ကစား သူတို႕ဘ၀မွာ (ရုုပ္ရွင္သဘာ၀အတိုင္း) ခန္းခန္းနားနား အဆင္ေျပေျပ ေနတာကို ေတြ႕ရေတာ့ သူတို႕လိုျဖစ္ရင္ ငါလဲ မုန္႕စားရမွာပဲဆိုတဲ့ အေတြးနဲ႕ မင္းသားငယ္ ျဖစ္ခ်င္မိျပန္ေရာ။ ဒီလိုနဲ႕ ကေလးဘ၀မွာ အားက်စရာေတြ႕ ျမင္ေလတိုင္း စိတ္ကူးနဲ႕ ျဖစ္ၾကည့္ခဲ့တာလဲ အခါခါပင္။<br /><br />အဓိကေျပာျပခ်င္တာကေတာ့ ေပၚပင္အရ ျဖစ္ခ်င္ျခင္းသာျဖစ္ၿပီး၊ တကယ္ႀကိဳးစားအားထုတ္ဖို႕ စိတ္မပါေတာ့ ျဖစ္ခ်င္ျခင္းတို႕သည္ စိတ္ကူးအျဖစ္သာ ေပၚလာခဲ့ၿပီး အေငြ႕အျဖစ္ ေပ်ာက္ပ်က္သြားသည္သာ။ အညာၿမိဳ႕ေလး တစ္ၿမိဳ႕မွာ စာသင္သားဘ၀စတင္ေတာ့ ဆရာ့ဆရာေတြ ေျပာေျပာေနတဲ့ ဘယ္ဆရာေတာ္ကေတာ့ စာဘယ္လိုေတာ္တာ ဘာဘြဲ႕ထူး ဂုဏ္ထူးေတြ ရတာစသျဖင့္ ၾကားရဖန္မ်ားေတာ့ ထံုးစံအတိုင္း မတန္ရာကို ျဖစ္ခ်င္မိျပန္ေရာ။ ဆရာေတြကေတာ့ ေထာပနာျပဳေလရဲ႕.. ရပါလိမ့္မယ္ အဘိ၀ံသ၊ ရပါလိမ့္မယ္ သာမေဏေက်ာ္၊ ရပါလိမ့္မယ္ ဂုဏ္ထူး၊ နင္လို စိတ္ရူးေပါက္မွ ထလုပ္တက္တဲ့ ၀ီရိယမ်ိဳးနဲ႕ေတာ့ တဲ့။ ဟုတ္လဲဟုတ္ေပမည္။ သူမ်ားေတြျဖစ္ေနလို႕ ျဖစ္ခ်င္တာပဲသိသည္ တကယ္စိတ္ထဲက အားက်ိဳးမာန္တက္ ႀကိဳးစားလိုက္မည္ ဟူေသာ အေတြးသည္ စိုးစဥ္းမွ်ပင္မရွိခဲ့။ အပ်င္းမွာေတာ့ ခ်န္ပီယံတြင္ ေလာက္သည္သာ။<br /><br />ဒါတင္လားဆိုေတာ့ မဟုတ္ေသးေပ။ ေဘာလံုးအေၾကာင္း စာေစာင္ေတြ ဖတ္ေတာ့ ေဘာလံုးသမားက ျဖစ္လိုက္ခ်င္ေသးသည္။ ရိုးရုိးေတာ့မဟုတ္ ကမၻာေက်ာ္ေဘာလံုးသမား။ ကြင္းထဲမွာေတာ့ ေဘာလံုးကို တည့္ေအာင္ကန္တက္ဖို႕ မေျပာနဲ႕ အပင္ပန္းမခံႏိုင္တာနဲ႕ပဲ ေဘာလံုးပြဲဆို အတန္းေက်ာင္းသားဘ၀မွာ အေရြးခံရတာေတာင္ ေ၀းေ၀းေရွာင္ခဲ့၏။ သူမ်ားကန္ၾကတာကိုေတာ့ အားေပးတက္၏။ ကိုယ္မွ မပင္ပန္းတာကိုး။<br /><br />သိုင္းစာအုပ္ေတြ၊ သိုင္းကားေတြၾကည့္မိေတာ့လဲ သူတို႕လိုျဖစ္ခ်င္မိျပန္၏။ မွတ္မွတ္ရရ စာသင္တိုက္မွာ စာခ်ဆရာေတာ္မ်ားကို ေႏြေက်ာင္းပိတ္ရက္တစ္ခုမွာ မိမိေမြးရပ္ကို အလည္ပင့္သြားဖူး၏။ ကိုယ့္အရပ္မွာ နာမည္ႀကီးတဲ့ ရွင္မေတာင္ဆိုတာကို သူတို႕တက္ၾကည့္ခ်င္၊ ေရာက္ဖူးခ်င္သည္ဆိုေတာ့ စားစရာေသာက္စရာ (ဆြမ္းကိစၥ) စံုေအာင္စီစဥ္ၿပီးလိုက္ပို႕ျဖစ္၏။ တကယ့္ေတာင္တက္ သမားႀကီးမ်ားလို ဂိုက္ဖမ္းတဲ့သူက ဖမ္း၊ ေတာကစား ထြက္ဟန္ ျပဳတဲ့သူကျပဳနဲ႕ သူငယ္ခ်င္းတစ္စုလဲ ပါ၏။ ကိုယ္ကေတာ့ သိုင္းရူးရူးသူဆိုေတာ့ ေတာင္တက္လမ္းမွာ ေတြ႕တဲ့လႈိင္ဂူတိုင္းကို ၀င္၀င္ၾကည့္ျဖစ္၏။ မင္းဘာ၀င္ၾကည့္တာလဲဟူေသာ စာခ်ဆရာ၏ အေမးကို တပည့္ေတာ္ သိုင္းက်မ္းမ်ားေတြ႕မလားလို႕ ၀င္ၾကည့္မိေၾကာင္း ေျဖလိုက္ေတာ့၊ ...........မသား၊ သုိင္းက်မ္းေတာ့ေတြ႕မွာ မဟုတ္ဘူး ေျမြကိုက္လို႕ေသေနမွ ဟုတ္ေပ့ ျဖစ္ေနမယ္ဟု ႀကိမ္းေမာင္ခံရဖူး၏။ မ်က္ႏွာတစ္ဘက္သို႕ လွည့္၍ ေတာ္ေတာ္ ရူးတဲ့ေကာင္ဟု မွတ္ခ်က္ျပဳရင္း ၿပံဳးေနသည္ကိုေတာ့ မသိဟန္ေဆာင္ေနလိုက္မိသည္။<br /><br />ဆရာေတာ္မွ ေမးဖူး၏ မင္းဘာ၀ါသနာပါလဲတဲ့။ ဟိုစပ္စပ္ဒီစပ္စပ္ အစံုလုပ္ေနေတာ့ တစ္ခုခုကို အာရံုစိုက္ေဇာက္ခ် လုပ္ေစခ်င္သည့္သေဘာပင္။ စာအုပ္လဲ(ျပ႒ာန္းစာအုပ္ကလြဲလို႕) ဖတ္လိုက္သည္၊ ေက်ာင္းမွာ အလွဴရွင္ကမၺည္း လာလာေရးေပးတဲ့ ပန္းခ်ီဆရာနဲ႕ေတြ႕ေတာ့လဲ စာအုပ္ထဲမွာေတာင္ ျခစ္ေျမာက္ျခစ္ လုပ္ေတာ့သည္၊ ဗိေႏၶာဆရာနဲ႕ေတြ႕ေတာ့လဲ ေဆးအေၾကာင္းေတြ ေလ့လာလိုက္ေသးသည္၊ သူမ်ားေတြ တရားေဟာဓမၼကထိက အျဖစ္ေအာင္ျမင္ေနေတာ့လဲ ကိုယ့္အသံကိုယ္မွ အားမနာ ကိုယ္လဲျဖစ္လိုက္ခ်င္ ေသးေတာ့ သည္သာ။ တကယ္ရင္ထဲ အသည္းထဲက ျဖစ္ခ်င္စိတ္မပါေတာ့ ၀ီရိယလဲ အိပ္ေပ်ာ္ေနေတာ့သည္။ ဘယ္အရာကိုမွ ျဖစ္ေျမာက္ေအာင္ လုပ္ဖို႕ေတာ့ မတက္ႏိုင္ခဲ့ေပ။ အသစ္အသစ္ကိုသာ ျမတ္ႏိုးမိတဲ့ သတၱ၀ါစစ္စစ္ ျဖစ္ေနေတာ့သည္။ တပည့္ေတာ္ ေကာင္းတာမွန္သမွ် ၀ါသနာပါပါတယ္ဘုရား ဟုသာ ေျဖလိုက္မိေတာ့သည္။<br /><br />အခုလဲၾကည့္ေတာ့ သူမ်ားေတြ ဘေလာ့ဂါဆိုေတာ့ ကိုယ္လဲ ေလာ့ဂ္ခ်င္မိေသး၏။ ဒီလိုနဲ႕ စၿပီးကတည္းက ေရးမိေရးရာေတြေရးရင္း အခုဆိုနားထားတာ အေတာ္ပင္ၾကာေပၿပီ။ ဓမၼဂဂၤါႀကီး အတင္းခိုင္းလို႕ ဟာသာ စာစုေလးကို ဘာသာျပန္ေန၍ ေတာ္ေသးသည္။ အဂၤလိပ္ဘာသာျပန္ဖို႕ ေလ့က်င့္ၿပီးသား ျဖစ္သြားလိမ့္မယ္ အဲဒါေလးေတြျပန္ၾကည့္ကြာတဲ့။ သူကေစတနာနဲ႕ ခိုင္းျခင္းပင္။ မစၥတာပါရဂူကေတာ့ ဘေလာ့ဂ္စဖြင့္ ကတည္းက ကူညီေပး လမ္းျပေပးတဲ့ သူပင္။ တစ္ေန႕ေတာ့ သူကေမး၏ မင္းဘာေတြ ေရးေနလဲတဲ့၊ ေရးစရာမရွိေတာ့ မေရးတာၾကာပီလို႕။ ......ရွိးတဲ့မွပဲ အေလ့အက်င့္ရေအာင္ ဖတ္မိ၊ ေတြးမိတာ ေလးေတြေရးေပါ့ကြတဲ့။<br /><br />ဓမၼဂဂၤါ၊ မစၥတာပါရဂူတို႕၏ အားေပးမႈအရ.. ကိုယ့္အေၾကာင္းကိုျပန္ေျပာျပရင္း.. ဟိုစပ္စပ္ဒီစပ္စပ္ အသစ္အသစ္ ေတြကိုသာ လိုက္ေနမိတဲ့ သတၱ၀ါစစ္စစ္ျဖစ္ပါေၾကာင္း။<br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(204, 51, 204);">(စိတ္ကို ဧကဂၢတာက်ေအာင္ စုစည္းၿပီး ျဖစ္ခ်င္တာမွန္သမွ်ျဖစ္ႏိုင္ၾကပါေစ)<br /><br /><br /></div></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-3945713091254716152010-08-21T02:46:00.000-07:002010-08-21T10:33:25.810-07:00ဘယ္လိုသိလဲ<div style="text-align: justify;"><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">ဘယ္လိုသိလဲ<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ အေဖ၊ ရံုးမွာဘာလုပ္ရလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖ။ ။ ဘာမွ မလုပ္ဘူး။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ ဒါဆို အေဖ အလုပ္ၿပီးတယ္လို႕ ဘယ္လိုသိလဲ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ျပန္လွည့္မယ္ </span><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဒရိုက္ဘာ။ ။ ကားက ေရွ႕ဆက္သြားလို႕မရေတာ့ဘူး၊ ဆီပ်က္သြားၿပီ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ပိုင္ရွင္။ ။ ဒါဆို အိမ္ကိုပဲျပန္ေမာင္းေတာ့။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">မပို႕နဲ႕ေပါ့</span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေမ။ ။ ဒုကၡေတြနဲ႕ ကင္းေအာင္ေနပါ ငါ့သား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ ဒါဆို ဘာျဖစ္လို႕ သားကို ေက်ာင္းကိုပို႕ေသးလဲ အေမ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">ေျပာျပမိလို႕<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ရာဂ်ိဗ္။ ။ မင္း ရီတုကို လက္ထပ္ခ်င္ခဲ့တယ္ မဟုတ္လား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆန္ဂ်ီဗ္။ ။ ဟုတ္ပါတယ္၊ ဒါေပမဲ့ သူက သူေဌးတစ္ေယာက္ကို စိတ္၀င္စားခဲ့တာေလ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ရာဂ်ိဗ္။ ။ မင္းက သန္းေပါင္းမ်ားစြာခ်မ္းသာတဲ့ ဦးေလးတစ္ေယာက္ရဲ႕ တူဆိုတာ ဘာလို႕ သူ႕ကို ေျပာမျပခဲ့လဲကြာ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆန္ဂ်ိဗ္။ ။ ေျပာျပခဲ့မိတာ ငါ့ရဲ႕အမွားပဲ၊ အခု သူက ငါ့ရဲ႕အန္တီျဖစ္ေနၿပီေလ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">သူတို႕ကိုၾကည့္ </span><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ။ ။ အစိမ္းေရာင္ ဟင္းသီးဟင္းရြက္က မ်က္လံုးကို ဘယ္လိုအက်ိဳးျပဳတယ္ဆိုတာကို မင္းဘယ္လို သက္ေသျပႏိုင္မလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေက်ာင္းသား။ ။ မ်က္မွန္တပ္ရတယ္ဆိုတဲ့ ႏြားနဲ႕ ဆိတ္ကို ဘယ္သူမွ မျမင္ဘူးေသးပါဘူး ဆရာ။ </span><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-51420939440987483352010-08-15T08:57:00.000-07:002010-08-15T09:21:09.439-07:00အိပ္မေပ်ာ္လို႕<span style="color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br /></span><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">အိပ္မေပ်ာ္လို႕<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေအ။ ။ မင္း အစိုးရအလုပ္ကို ဘာလို႕ လုပ္ခ်င္ရတာလဲ။ </span><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);"><br />ဘီ။ ။ မိန္းမနဲ႕ ကေလးေတြေၾကာင့္ အိမ္မွာ အိပ္မေပ်ာ္လို႕။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေဂၚမစြံ </span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ရာ၀ိ။ ။ ငါတို႕ ေကာလိပ္မွာ လက္မထပ္ခ်င္တဲ့ ေကာင္မေလးေတြမ်ားတယ္ကြ။ </span><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);"><br />ဆန္ေဂ်း။ ။ မင္းဘယ္လိုသိလဲ။ </span><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);"><br />ရာ၀ိ။ ။ သူတို႕ထဲက အမ်ားႀကီးကို ငါလိုက္ေျပာဖူးတယ္ကြ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">တူတူပဲ<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ကေလးတစ္ေယာက္သည္ အရုပ္ေရာင္းေသာဆိုင္ထဲသို႕ ကေလးကစားတဲ့ပိုက္ဆံယူၿပီး ေလယဥ္ပ်ံရုပ္၀ယ္ရန္၀င္လာေလ၏။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေရာင္းစာေရး။ ။ မင္းပိုက္ဆံက အစစ္မွမဟုတ္တာ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ကေလး။ ။ ဟုတ္၊ က်ေနာ္ကလဲ ေလယဥ္ပ်ံအစစ္ကို မဆိုလိုပါဘူး။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေသတမ္းစာ </span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ အေဖ့ရဲ႕ ေသတမ္းစာထဲမွာ ဘာေတြေရးထားလဲ အေဖ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖ။ ။ ငါ့ရဲ႕အေၾကြးေတြကို ငါ့သားဆက္လိမ့္မယ္လို႕ေရးထားတာေပါ့။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">သူမသိဘူး </span></span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ၀န္။ ။ ဘာျဖစ္တာလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">လူနာ။ ။ ေခြးကိုက္လို႕ပါ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ၀န္။ ။ ခုႏွစ္နာရီေက်ာ္ရင္ လူနာမၾကည့္ဘူးဆိုတာ မသိဘူးလား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">လူနာ။ ။ သိပါတယ္၊ ဒါေပမဲ့ ေခြးက အဲဒါကို မသိလို႕ပါ။<br /><br /><br /></span>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-39434156333794345382010-07-26T23:51:00.000-07:002010-07-27T02:44:08.203-07:00ရွင္သစၥာ ဘုရားဖူးျခင္း<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br />၀ါဆိုလရာသီ တစ္ခုပါပဲ။ မိုးတြင္းကာလာဆိုေတာ့ ေအးခ်မ္းမႈလဲရွိ၏။ မဟာေဗာဓိေစတီေတာ္ ပရ၀ုဏ္ထဲမွာေတာ့ လူမ်ိဳးေပါင္းစံု ဘုရားရွင္ကို ပူေဇာ္ဦးခိုက္ေနၾကလို႕၊ ျမင္ကြင္းက ၾကည့္ႏူးစရာ အတိပင္။ ကိုယ္တိုင္လဲ သူတို႕နဲ႕၀င္ေရာလိုက္မိသည္။ ၀င္ေပါက္နဲ႕အတည့္ျဖစ္တဲ့ အာရံုခံတန္ေဆာင္းထဲက ဘုရားရုပ္ပြားေတာ္ ေရွ႕ေတာ္ေမွာက္မွာ အေနကဇာတိသံသာရံ အစခ်ီတဲ့ အေနကဇာတင္ ဘုရားရွိခိုးရြတ္စဥ္ကို အသံတိက္ ရြတ္ပြား ပူေဇာ္လို႕။ အသံမတိက္လို႕ကလဲ မျဖစ္ေပ သူမ်ားေတြ အာရံုျပဳေနတာ အေႏွာက္အယွက္ ျဖစ္သြားႏိုင္၏။<br /><br />ဘုရားတစ္ဆူေရာက္တိုင္း အေနကဇာတင္နဲ႕ဘုရားရွိခိုးျခင္းျပဳတက္တဲ့ အက်င့္ေလးကေတာ့ စြဲထင္ေနေလ၏။ ကိုယ့္အတြက္ ဆုေတာင္းျခင္း အမႈကိုေတာ့ ဘယ္အခါမွမျပဳတက္ခဲ့။ ဒါလဲေကာင္းပါတယ္။ မဟုတ္ရင္ ဘုရားေရွ႕သြားၿပီး အပူတိုက္သလို ျဖစ္သြားႏိုင္၏။ မိဘမွအစျပဳ၍ ေက်းဇူးရွိခဲ့ဖူးတဲ့ သူေတြအတြက္ေတာ့ က်န္းမာခ်မ္းသာ ပါေစေၾကာင္း ဆုေတာင္းေမတၱာပို႕သ ေပးျဖစ္၏။ နည္းနည္းေလးျပဳမိလိုက္တဲ့ ကုသိုလ္ေလးနဲ႕မတန္ေအာင္ကို ပို႕ပစ္လိုက္၏။ အေၾကြးေတာင္ က်န္သြားေသးသလားမသိေပ။ မတက္ႏိုင္ ေစတနာေတြပိုသြားမိတာကိုး။<br /><br />ဘုရားပရ၀ုဏ္ကို လက္၀ဲလား လက်္ာလားေတာ့မသိ ရစ္ပတ္မိ၏။ ဘယ္လိုပတ္ရမည္လို႕ေတာ့ ဘုရားေဟာခဲ့လား မေဟာခဲ့လားမသိေပ။ အဆင္ေျပသလို ပတ္လိုက္တာပဲ ေကာင္း၏။ ေဗာဓိေညာင္ပင္ ေအာက္မွာ တစ္ႀကိမ္ထပ္ၿပီး ပူေဇာ္မိျပန္၏။ ဒါက ေရာက္တိုင္းလုပ္ရိုး လုပ္စဥ္တစ္ခုပင္။ ေနရာလြတ္မရွိ၍ အဆင္မေျပလွ်င္ေတာ့ ၀တ္ပ်က္မိသည္လည္း ရွိ၏။ ရြတ္ပြားနည္း၊ ရွိခိုးဦးခ်နည္း၊ ပူေဇာ္နည္းအမ်ိဳးမ်ိးတို႕ျဖင့္ ဘုရားရွင္ကို ကိုင္းရႈိင္းေနၾကသည့္ ျမင္ကြင္းသည္ ေတြ႕ခါစမွ ဆန္းသေယာင္ ရွိေသာ္လည္း အခုေတာ့ ေနသားက်သြားၿပီျဖစ္၏။ ဒါေပ့ါ လူအမ်ိဳးအမ်ိဳး၊ ဘုရားရွိခိုးအမ်ိဳးမ်ိဳး ျဖစ္ေတာ့မွာေပါ့။<br /><br />ဘုရားရွင္ဟာ သူ႕အတြက္ရည္ရြယ္ၿပီး ႏိုင္ငံတကာကေန လာေရာက္ပူေဇာ္လွဴဒါန္းၾကတဲ့ ေငြေတြကို စာရင္းမ်ားစစ္သလား၊ တရားမရွိေသးတဲ့ ရွင္သစၥာလာတာကို သက္ရွိထင္ရွားမ်ား ရွိမည္ဆိုလွ်င္ ေမာဃပုရိသ (ဟဲ့ ငမိုက္သား) လို႕မ်ား ႏႈတ္ဆက္မလားလို႕ မဆီမဆိုင္ စဥ္းစားမိေသး၏။ သူမ်ားေတြကို တရားေလး ႏွလံုးသြင္းမယ္မရွိပဲ ေရာက္တက္ရာရာမွာ ေပါက္တက္ကရေတြ စဥ္းစားတက္တာလဲ အက်င့္တစ္ခုလို ျဖစ္ေနေတာ့၏။ ဘုရားရွင္ကေတာ့ ကိေလသာ ကုန္ၿပီးသားဆိုေတာ့ အလွဴေငြအေၾကာင္းလဲ စဥ္းစားမည္ မဟုတ္ေပ။ ကိုယ့္ဟာကိုသာ မေနႏိုင္မထိုင္ႏိုင္ စဥ္းစားေနမိသည္သာ။<br /><br />အကယ္၍ ဘုရားရွင္ဟာ ၀င္ေငြစားရင္ကို သိခ်င္တယ္ဆိုရင္လဲ ျမန္မာျပည္မွာေကာ တျခားဗုဒၶဘာသာ တိုင္းျပည္တိုင္းမွာပါ စိတ္ခ်ရမယ့္ စာရင္းစစ္ေတြငွားထားဖို႕ပဲ ရွိေတာ့သည္။ လစဥ္ ေရႊတိဂံုေစတီေတာ္ႀကီးမွာ အရွင္ဘုရားအတြက္ ဒီလလွဴဒါန္းေငြကေတာ့ ဘယ္ႏွစ္သန္း၊ ေရႊထည္ေငြထည္၊ ေက်ာက္သံ ပတၱျမားကေတာ့ ဘယ္ေလာက္ပါ။ မဟာျမတ္မုနိမွာေတာ့ဘယ္လို စသျဖင့္ လစဥ္ရွင္းတမ္းေလးေတြကို တင္ျပခိုင္းထား ရေပမေပါ့။ ကိေလသာကုန္ၿပီးသား ျဖစ္ေလေတာ့ စာရင္းစစ္ဖို႕မရွိ သမဏခ်မ္းသာအတိနဲ႕ ေနသြားႏိုင္၏။ ၾကည္ညိဳဦးခုိက္ မိေတာ့သည္။<br /><br />ကိုယ့္လွဴတာလဲမဟုတ္ ကိုယ္နဲ႕လဲမဆိုင္ပဲ စပ္စပ္စုစုသြားၿပီး စဥ္းစားမိေနပါေပါ့လား။ ဘုရား လာဖူးတာ ကုသိုလ္ရဖို႕ဆိုတာ ေမ့သြားတယ္။ စိတ္ကိုျပန္စုစည္းလိုက္မိ၏။ ဂုဏ္ေတာ္ကို အာရံုျပဳလို႕ ေစတီေတာ္ကို တစ္ပတ္ပတ္ၿပီး ျပန္ထြက္ခဲ့မိေတာ့သည္။ ၾကာလွ်င္ ဘုရားေရွ႕မွာ လွဴဒါန္းထားတဲ့ေငြေတြကို ကိုယ္ပါ လိုခ်င္မိေတာ့မည္။ ခိုးခ်င္စိတ္ေပၚလာလွ်င္ အခက္သား။ အရွင္ဘုရား ေနာက္တစ္ေန႕မွာ လာေရာက္ ဖူးေမွ်ာ္ပါဦးမည္ဘုရား။ စိတ္ထားေလးျဖဴေအာင္ ျပင္ပီးေတာ့ လာပါမည္ဘုရား။<br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-51985998597235536542010-07-22T01:05:00.000-07:002010-07-22T01:31:18.929-07:00စာေရးဆရာ<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /></div><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">စာေရးဆရာ<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သူငယ္ခ်င္း။ ။ မင္းရဲ႕အသက္ေမြးမႈကို မင္းဘယ္လိုစီမံသလဲ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အျခားသူငယ္ခ်င္း။ ။ စာေရးပါတယ္။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သူငယ္ခ်င္း။ ။ ဘာစာေတြေရးသလဲ၊ ေဆာင္းပါးလား ၀တၳဳရွည္လား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အျခားသူငယ္ခ်င္း။ ။ အေဖဆီကို ေရးတာပါ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">သူျဖစ္ေနပီ<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖ။ ။ သား၊ ဂ်ာ၀ါဟာ လာလ္ ေနရူး ဟာ မင္းအရြယ္မွာ အတန္းေခါင္းေဆာင္ျဖစ္ေနပီ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ အေဖ့အရြယ္မွာေတာ့ သူဟာ အိႏၵိယ ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ျဖစ္ေနပီ အေဖ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">သတၱိရွိသူ<br /></span></div><br /><div style="text-align: justify;"><span style="color: rgb(204, 51, 204);">တိရာစၦာန္ရံုထဲတြင္ လူအုပ္ႀကီးသည္ ျခေသၤ့ေလွာင္အိမ္ေဘး၌ ရပ္လွ်က္ရွိေနၾက၏။ ျခေသၤ့သည္ က်ယ္ေလာင္စြာ ဟိန္းလိုုက္ေသာ္အခါ ရပ္ၿမဲရပ္ေနတဲ့ လူတစ္ေယာက္ကလြဲလို႕ အားလံုးသည္ ထြက္ေျပး ၾကေလ၏။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အဲဒါကိုျမင္ေတာ့ ... ထြက္ေျပးၾကတဲ့ထဲက လူတစ္ေယာက္က “ ခင္ဗ်ား မေၾကာက္ ဘူးလား” ေမးေလ၏။ </span><br /><br /></div><span style="display: block; color: rgb(204, 51, 204);" id="formatbar_Buttons"><span class="" style="display: block;" id="formatbar_JustifyFull" title="Justify Full" onmouseover="ButtonHoverOn(this);" onmouseout="ButtonHoverOff(this);" onmouseup="" onmousedown="CheckFormatting(event);FormatbarButton('richeditorframe', this, 13);ButtonMouseDown(this);"><img src="http://www.blogger.com/img/blank.gif" alt="Justify Full" class="gl_align_full" border="0" /></span></span><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သူျပန္ေျပာလိုက္တာကေတာ့..... “ မေၾကာက္ပါဘူး။ ကၽြန္ေတာ္က (အိမ္ေထာင္က်) မိန္းမရၿပီးၿပီ” ဟူ၏။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">တူညီခ်က္<br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ၀န္။ ။ ခင္ဗ်ားရဲ႕ အသက္ေမြး၀မ္းေၾကာင္းမႈကေတာ့ တကယ္ဆိုးတယ္ဗ်ာ။ ခင္ဗ်ားဘက္က အမွားေလး တစ္ခ်က္ဟာ လူတစ္ေယာက္ကို ေျမႀကီးထက္ငါးေပးအျမင့္မွာ ႀကိဳးဆြဲခံရေစတာပဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေရွ႕ေန။ ။ ခင္းဗ်ား ေကာ ဘာထူးလဲ။ အေသးဖြဲဆံုးေသာ ခင္ဗ်ားရဲ႕အမွားေလး တစ္ခ်က္ကပဲ လူတစ္ေယာက္ကို ေျမႀကီးေအာက္ ငါးေပကို ေရာက္သြားေရာ မဟုတ္လား။<br /><br /><span style="font-size:180%;"><br /></span></span><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;"> အိႏၵိယ ထုတ္ကုန္ </span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">တြမ္။ ။ အိႏၵိယဟာ အျခားႏိုင္ငံေတြ မထုတ္လုပ္ႏိုင္တဲ့ ဘယ္ကုန္ပစၥည္းကို ထုတ္လုပ္ပါသလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆာမူးလ္။ ။ အင္ဒီယန္းေတြကိုပါ။<br /><br /><br /></span>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-49692427217503596372010-07-18T17:56:00.000-07:002010-07-18T21:57:10.169-07:00၁၉ ဂ်ဴလိုင္<div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><br /><br />ၾကမၼာေလနီၾကမ္း တစ္ခ်က္အေ၀ွ႕မွာ<br />ျမန္မာ ျပည္သစ္ေမြးဖြားခန္းေလး<br />တစ္ခန္းရပ္ခဲ့<br />ျပဇာတ္ေလးက ၾကည့္မေကာင္းခဲ့ဘူး<br />မ်က္ရည္မိုးနဲ႕ ငိုေၾကြးသံေတြသာ<br />၀ိညာဥ္ေခၚသံအျဖစ္ ၾကြင္းက်န္ရစ္<br /><br />ေသြးအလူးလူးနဲ႕ က်ဆံုးခဲ့ရတဲ့<br />ျပည္ခ်စ္အာဇာနည္မ်ား<br />ျမန္မာျပည္ရဲ႕ တရားကို<br />သူတို႕<br />အၿပီးတိုင္ မစီရင္ႏိုင္ခဲ့<br /><br />ဒီလိုနဲ႕<br />ငါတို႕ရဲ႕ လွပေတာ့မယ့္အနာဂတ္မ်ားလဲ<br />ဂ်ဴလိုင္မိုးေရစက္ေတြရဲ႕ေအာက္မွာ<br />က်ေပ်ာက္ေမွးမွိန္ခဲ့တာ<br />ဒီေန႕ပါနဲ႕ဆို<br />၆၃ ႏွစ္တိုင္ခဲ့ေပါ့<br /><br />၁၉ ဂ်ဴလိုင္တဲ့မေမ့ႏိုင္တဲ့<br />မခ်ိတင္ကဲနဲ႕<br />တႏုံ႕ႏုံ႕ သတိရေနေစတာပါ<br />ဘယ္လိုေမ့ႏိုင္မွာလဲ<br />ေလွာ္ေနရင္း တက္က်ိဳးရံုမဟုတ္<br />ေလွဦးစီးေတြပါ လႈိင္းပုတ္ခံရေတာ့<br />ေလွငယ္ေလးလဲ<br />ကမ္းနဲ႕ ေ၀းသထက္ေ၀းခဲ့ရေပါ့<br /><br />ေအာ္ ၁၉ ဂ်ဴလိုင္<br />ကာလသံုးပါးလံုးမွာ<br />မင္းဟာ ေမ့ပစ္စရာမဟုတ္ဘူး<br />ျမန္မာတစ္ဦးျဖစ္တဲ့ငါ<br />အသက္ထက္ဆံုး<br />လြမ္းတသတသျဖစ္ေနမွာပါ<br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-68043174315196010182010-07-18T06:38:00.000-07:002010-07-18T07:01:02.728-07:00တိုးတက္မႈ<div style="text-align: justify; color: rgb(204, 51, 204);"><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">တိုးတက္မႈ<br /></span></div><br />အမ်ိဳးသမီး။ ။ ေဒါက္တာ. ဆရာေပးတဲ့ေဆးကိုမေသာက္ခင္က ကၽြန္မေယာက်္ားဟာ ညဘက္အိပ္ေနရင္း လမ္းထေလွ်ာက္ေလ့ရွိတယ္။ အခုေတာ့ ေျပးေတာင္ေနပီဆရာ။<br /><br />ေဒါက္တာ။ ။ မေျပာဘူးလား သူတိုးတက္မႈရွိလာလိမ့္မယ္ဆိုတာ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">နားၿငီးတယ္<br /></span></div><br />ဇနီး။ ။ အခန္းထဲ ကၽြန္မ၀င္လာတိုင္း ရွင္ေရဒီယိုကို ပိတ္ပိတ္ပစ္တယ္.. ဘာေၾကာင့္လဲ။<br /><br />ေယာက်္ား။ ။ ငါ တစ္ခ်ိန္တည္း ေရဒီယိုႏွစ္ခု နားမေထာင္ႏိုင္ဘူး။<br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ေစ်းႀကီးလို႕ </span><br /></span></div><br />ဆရာ၀န္။ ။ (သူ႕ အကူကိုေျပာေလ၏) ငါ့မွာ အစာအိမ္ေအာင့္ေနတယ္။ ဆရာ၀န္သြားေခၚေခ်ကြာ။<br /><br />အကူ။ ။ ဆရာကိုယ္တိုင္လဲ ေဒါက္တာပဲေလ။<br /><br />ဆရာ၀န္။ ။ ဟုတ္ပါတယ္။ ဒါေပမဲ့ ငါ့ကုသေၾကးက ျမင့္တယ္ကြ။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">သားလိမ္မာ<br /></span></div><br />မိခင္သည္ သူ႕သားအား “ဘယ္အခ်ိန္ ဧည့္သည္လာလာ သား ထိုင္ရာမွ အၿမဲတမ္းထေပးၿပီး ဧည့္သည္ကို ထိုင္စရာေပးရမယ္” ဟု ရွင္းျပထားေလ၏။<br /><br />ေနာက္တစ္ေန႕၊ ဧည့္သည္တစ္ေယာက္ အိမ္သို႕ေရာက္လာေလ၏။ သားလဲ သူ႕အေမေပါင္ေပၚထိုင္ေနရာက ခ်က္ခ်င္းထၿပီး ဧည့္သည္ကို “ေက်းဇူးျပဳ၍ ဒီမွာထိုင္မွာခင္ဗ်ား” ဟုဆိုေလေတာ့၏။<br /><br /><br /><div style="text-align: center; color: rgb(255, 0, 0);"><span style="font-size:180%;">ဒီအခ်ိန္ဆို<br /></span></div><br />လူနာ။ ။ ေဒါက္တာ၊ တစ္ခါတရံ ကၽြန္ေတာ့ေဘးပတ္၀န္းက်င္မွာ ရွိေနတာေတြကို ဘာမွ မျမင္ရဘူး ျဖစ္ေနတယ္။<br /><br />ဆရာ၀န္။ ။ ဘယ္အခ်ိန္မွာ ျဖစ္တက္တာလဲ။<br /><br />လူနာ။ ။ မီးပ်က္တဲ့ အခ်ိန္တိုင္းဆရာ။<br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-19107766408661610302010-07-16T00:38:00.000-07:002010-07-16T01:53:19.616-07:00သူလဲပါတယ္<div style="text-align: justify;"><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);font-size:180%;" >သူလဲပါတယ္ </span><span style="font-size:180%;"><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ပိုက္ဆံခိုးမႈျဖင့္ ေထာင္ေျခာက္လအျပစ္ေပးခံရေသာ သူခိုးသည္ တရားသူႀကီးအား .. </span>္<br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">လူႀကီးမင္းခင္ဗ်ား... ဒီျပစ္ဒဏ္ကို ကၽြန္ႏုပ္ရဲ႕ေရွ႕ေနကို ေပးသင့္ပါတယ္ ခင္ဗ်ား။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">တရားသူႀကီး။ ။ ဘာေၾကာင့္လဲ ေမာင္မင္း။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သူခိုး။ ။ ကၽြန္ေတာ္ခိုးလာသမွ် ပုိက္ဆံကို ကၽြန္ေတာ့ေရွ႕ေနကို ဖီးေၾကးအျဖစ္ ေပးရပါတယ္ လူႀကီးမင္း။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);font-size:180%;" >အလံုၿခံဳဆံုုးေသာေနရာ </span><br /></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဇနီး။ ။ က်မတို႕သားေလးဟာ ပိုက္ဆံကို ဘယ္ေနရမွာပဲသိမ္းထားသိမ္းထား ယူယူသြားတယ္။ ဘယ္မွာ သိမ္းရမွန္းေတာင္ မသိေတာ့ပါဘူး။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေယာက်္ား။ ။ သူ႕ေက်ာင္းစာအုပ္ထဲမွာသိမ္းထားေပါ့ကြာ။ သူဘယ္ေတာ့မွ ရွာေတြ႕မွာ မဟုတ္ပါဘူး။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဒီလိုျဖစ္မယ္ </span><br /><br /></span></div><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဆရာ။ ။ လွ်ပ္စစ္မီးကိုသာ မတီထြင္ခဲ့ဖူးဆိုရင္ ဘာျဖစ္ႏိုင္မလဲ။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ေက်ာင္းသား။ ။ တယ္လီဗီးရွင္းကို ဖေယာင္းတိုင္းမီးနဲ႕ ၾကည့္ဖုိ႕ျဖစ္လာမွာပါဆရာ။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">အခုေတာ့ ရွင္က </span><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">၀န္တိုတက္တဲ့ ဇနီးသည္ ေယာက်္ားအား အၿမဲတမ္းမယံုသကၤာျဖစ္ၿပီး ကုတ္အက်ႌေပၚမွာ ဆံပင္ေတြ႕တာနဲ႕ အႀကီးအက်ယ္ ရန္ျဖစ္ေလ့ရွိ၏။ တစ္ညေတာ့ ေယာက်္ားျဖစ္သူရဲ႕ ကုတ္အက်ႌေပၚမွာ ဆံပင္ရွာမေတြ႕ေတာ့ အလြန္စိတ္ထိခိုက္ၿပီး ငိုေၾကြးေလေတာ့၏။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">ဘာေၾကာင့္ငိုေနတာလဲကြာလို႕ ေယာက်္ားကေမးေသာအခါ။ သူမျပန္ေျပာလိုက္တာကေတာ့.. </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အခုေတာ့ ရွင္က ဆံပင္မပါတဲ့ ကတံုးမေတြနဲ႕ေတာင္ ျဖစ္ေနေပါ့ကိုး....... ဟူ၏။ </span><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-size:180%;"><span style="color: rgb(255, 0, 0);">လိုေသးတယ္ </span><br /></span></div><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">အေဖက အလြန္ပ်င္းရိတဲ့ သူ႕သားကို...<br /><br />သားေရ.. ခလုပ္ေလးႏွိပ္လိုက္တာနဲ႕ မင္းလိုခ်င္တာ ရေစႏိုင္တဲ့ စက္ေလး အေဖယူ လာခဲ့တယ္။ </span><br /><br /><span style="color: rgb(204, 51, 204);">သား။ ။ ဒါေပမဲ့ အေဖ၊ ခလုပ္ကို ဘယ္သူႏွိပ္မွာလဲ။ </span><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-77085495179252754002010-07-12T23:10:00.001-07:002010-07-19T10:47:43.450-07:00ကဗ်ာခံစားမႈ<div style="text-align: center; color: rgb(204, 0, 0);"><br /><br />ငါကေတာ့ ျမက္ဖိနပ္နဲ႕<br />ဒါေပမဲ့<br />ျမင့္မိုရ္ေတာင္ကိုလည္း လိုက္တက္ခဲ့မယ္<br />သြားႏွင့္ၾကပါ<br /><br />ဟိုးမွာ<br />ဘုရားသခင္ေရွ႕ေတာ္ေမွာက္က<br />အိပ္မက္ေတြဒူးေထာက္လဲက်ေနတဲ့သူ<br />သူ႕ကိုကူညီပါရေစဦး<br /><br />ငါ့ရွင္တို႕က ဘာလဲ<br />ငါက ဘာလဲ<br />နာမည္ေတြ ေျမႀကီးေပၚပစ္ခ်ၿပီး<br />လွလွပပ ၿပိဳင္ရဲပါတယ္<br /><br />တစ္ေန႕ေတာ့ ေတြ႕ၾကမယ္<br />ႏွစ္ဘက္ဓားသြားတစ္လက္လို<br />ၿပိဳးျပက္၀င္းဖိတ္<br />သုညဂူမွာလဲ ငါအိပ္ခဲ့ၿပီးၿပီ<br /><br />အိမ္ျပန္လမ္း<br />အေမနဲ႕ေတြ႕မွ နမ္းမယ္<br />ၿငိမ္းခ်မ္းေရးႏွင္းဆီ<br />ငါ့ရင္ဘက္မွာ<br />ေသြးတစ္စက္လိုနီေနတယ္<br /><br />ခ်စ္သူကေလးေရ<br />ၿမိဳ႕တံခါးကိုဖြင့္<br />မီးအိမ္တုိ႕နဲ႕အတူႀကိဳပါ<br />လေရာင္စက္တေ၀ေ၀နဲ႕<br /><br />သင့္ရဲ႕ ေႏြရာသီျမင္းစီးခရီးသည္<br />ဓူ၀ံထက္ျမင့္တဲ့ၾကယ္ကို<br />ခူးယူလာမွာေပါ့ကြယ္<br /><br />(တာရာမင္းေ၀)<br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-66607592077446318392010-07-11T04:57:00.000-07:002010-07-11T06:12:06.336-07:00ကိုရီးယားဇာတ္လမ္းတြဲႏွင့္ ျမန္မာလူငယ္မ်ား<div style="text-align: justify;"><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဘုန္းဘုန္း က်ေနာ္လို႕ လက္မွာစာေရးပါလား </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 102, 0);">ဘယ္လိုေရးရမွာလဲ </span><br /><br /><span style="color: rgb(255, 0, 0);">ဘရိတ္ဓားနဲ႕ထြင္းေရးတာေလ၊ ဒီမွာၾကည့္ ဘုန္းဘုန္း ဘယ္ေလာက္မိုက္လဲ </span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">အားပါးပါး၊ ေသခ်ာၾကည့္မိတယ္။ လက္ဖ်ံၾကြက္သားေတြေပၚမွာ ဓားရာ ဗရပြနဲ႕ အနားေဖးေတြတက္ေန လိုက္တာ။ သူ႕ေကာင္မေလးရဲ႕ နာမည္ကို ေရးထြင္းထားတာတဲ့ ဂုဏ္ယူစြာေျပာျပေနေလ၏။ သူမိဘမ်ားကို အေျခအေနေျပာျပေတာ့ မိဘေတြကေတာ့ ဘာမွမေျပာသာတဲ့ မ်က္ႏွာေလးေတြနဲ႕ မ်က္ရည္၀ဲလို႕။ သနားစရာ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">သူ႕မိဘေတြက လိမ္မာေရးျခားရွိေအာင္ဆိုၿပီး မိမိေနထိုင္တဲ့ေက်ာင္းကို ေႏြေက်ာင္းပိတ္ရက္မွာ လာေရာက္အပ္ႏွံထားတဲ့ ဆယ္တန္းေက်ာင္းသားေလးရဲ႕ အျဖစ္ပါ။ ေႏြရာသီမွာ ကိုရင္၀တ္ၿပီး ဘုရား၀တ္ရြတ္စဥ္ေလး၊ အေျခခံယဥ္ေက်းမႈေလးေတြကို သင္ၾကားေပးလိုက္ရေပမဲ့ ေက်ာင္းေတြ ျပန္ဖြင့္တယ္ဆိုရင္ပဲ သူဟာ ေက်ာင္းနဲ႕က်ဴရွင္ေတြမွာပဲ အခ်ိန္ကုန္ေစၿပီး တလြဲဆံပင္ ေကာင္းေနတဲ့ ခပ္ရူးရူး လူငယ္တသိုက္နဲ႕ တြဲမိျပန္ေရာ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">ထိုၿမိဳ႕ငယ္ေလးမွာ ၾကားမိသည္ကေတာ့ စိတ္ၾကြေဆး၀ါးကို လူငယ္ေတြအတြက္ လြယ္လြယ္ကူကူ ရႏိုင္တယ္ဆိုတာပဲ။ ေနာက္ ဆိုင္ကယ္ေတြေခတ္စားလာေတာ့ ဆိုင္ကယ္ေတြတစ္စီးစီနဲ႕ လူမိုက္ေယာင္ေယာင္ လမ္းသရဲ ေယာင္ေယာင္ ႏိုင္ငံျခားကားထဲကအတိုင္း ေနထိုင္ၾကတဲ့ လူငယ္ေတြရွိသည္တဲ့။ ဂိုဏ္းဖြဲ႕ထားၿပီး လူငယ္ခ်င္းခ်ိန္းၿပီး ရိုက္ပြဲျဖစ္ၾက၊ တက္တူးေခၚတဲ့ ေဆးမင္ေၾကာင္ထိုးၾကနဲ႕ေပါ့။ ေစာေစာက လူငယ္တို႕ အဖြဲကေတာ့ က်ဴရွင္တက္ရင္း ဆရာမလာခင္ သူငယ္ခ်င္းတစု ဘရိတ္ဓားနဲ႕ ကိုယ့္လက္ေတြမွာ ကိုယ္ခ်စ္တဲ့ ေကာင္မေလး ေတြရဲ႕နာမည္ ေရးထိုးၾကတယ္ဆိုပဲ။ အမႈိက္ျခင္းဆိုတာ ေသြးရဲေနတဲ့ တစ္သွ်ဴးေတြနဲ႕ ျပည့္ေရာတဲ့။ ေကာင္းေရာ။</span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">ယေန႕ျမန္မာျပည္မွာ ကိုရီးယားဇာတ္ကားသည္ေခတ္အစားဆံုးျဖစ္ေလ၏။ လူႀကီးလူငယ္မေရြး စြဲလန္းေအာင္ လုပ္ႏိုင္စြမ္းရွိတဲ့ ဇာတ္ကားဆိုေတာ့ တီဗီအစီအစဥ္ေတြဆိုရင္ မပါမၿပီးသလို စကား၀ိုင္းေတြမွာဆိုရင္လဲ ဘယ္မင္းသား ဘယ္မင္းသမီးက ဘာဆိုတာေတြက ေဆြးေႏြးပဲြ ေခါင္းစဥ္အျဖစ္ ေနရာယူေလ၏။ အရင္ကေတာ့ ေဟာင္ေကာင္က လာတဲ့သိုင္းကားကို လူေတြႏွစ္ၿခိဳက္ၾကေပမဲ့ ကိုရီးယားဇာတ္လမ္း ေတြ၀င္လာေတာ့ ေဟာင္ေကာင္ဇာတ္လမ္းေတြ ေနာက္ကိုေရာက္ကုန္၏။ ကိုယ္တိုင္လဲ ႏွစ္ၿခိဳက္စြာၾကည့္ဖူး၏။ တင္ျပပံု ဇာတ္လမ္းဆင္ပံုကို ရိုးရိုးေလးနဲ႕တန္ဆာဆင္ထားၿပီး ပရိသတ္ႀကိဳက္ေအာင္ စြမ္းေဆာင္ႏိုင္ေတာ့ ျမန္မာျပည္မွာတင္ မဟုတ္ အာရွႏိုင္ငံေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားမွာ ေပါက္တယ္ဟု ဖတ္ဖူး၏။</span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">ေကာင္းပါတယ္.. အတုယူစရာေတြမ်ားေတာ့.. စကားေျပာဟန္၊ သူတို႕ရဲလူေနမႈစရိုက္က ျမန္မာနဲ႕ သိပ္မကြာေလေတာ့့ အတုယူမယ္ဆိုရင္ ယူစရာေတြက အမ်ားသားပဲ။ ဒႆနဆန္တဲ့ စကားလံုးေလးေတြ၊ ေနာက္သူတို႕ရဲ႕ ကိုယ္ပိုင္လြတ္လပ္ခြင့္နဲ႕ ဘ၀တက္လမ္းကို ႀကိဳးစားျပတဲ့ ဇာတ္ကြက္ေတြကို အတုယူရင္ ဘယ္ေလာက္မ်ား ေကာင္းေလမလဲ။ ပတ္၀န္းက်င္းနဲ႕ဆက္ဆံမႈ၊ မိဘနဲ႕သားသမီးဆံဆက္ေရး၊ ေနာက္ ကိုယ့္အားကိုယ္ ကိုးတက္တဲ့ သူတို႕ရဲ႕လူေနမႈပံုစံ စတာေတြဟာ တကယ့္ကိုေကာင္းတဲ့ စရိုက္ေလးေတြပဲ။ ဇာတ္ကားေတာ္ေတာ္ မ်ားမ်ားမွာ ငယ္ငယ္ရြယ္ရြယ္နဲ႕ အိမ္ေထာင္က်တဲ့ဇာတ္လမ္း ေတာ္ေတာ္ရွား၏။ အကယ္၍ ရွိခဲ့ရင္လဲ အဲဒီဒုကၡေတြကို မီးေမာင္းထိုးျပတဲ့ ဇာတ္းလမ္းမ်ိဳးသာရွိေပလိမ့္မည္။ တကယ့္ကို အတုယူစရာ၊ ေလ့လာစရာေကာင္းတဲ့ ဇာတ္ကားေတြျဖစ္၏။</span><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">ခုေတာ့ ဇာတ္လမ္းထဲမွာ လမ္းသရဲစရိုက္၊ အုပ္စုဖြဲ႕လူမိုက္လုပ္တဲ့စရိုက္၊ ေနာက္ မင္းသမီးက မင္းသားကို ရည္းစားစကားစေျပာတဲ့ စရိုက္ေလးေတြကေတာ့ လူငယ္ေတြအတုယူထားတာ မေကာင္းဘူးထင္သည္။ (ကိုယ့္ကိုလာေျပာရင္ေတာ့လဲ ေကာင္းသည္ဟု ျပန္ျပင္ လက္ခံရေပလိမ့္မည္။ ခုေတာ့ ကိုယ့္ကို ရည္းစားစရားစလာေျပာမဲ့ ေကာင္မေလးလဲမရွိေတာ့ မေကာင္းဘူးဟုပဲ ဇြတ္သတ္မွတ္လိုက္မယ္... ဟဲဟဲ) ေစာေစာက လူငယ္ကေျပာဖူးသည္ ဆိုင္ကယ္ကို ဘီးေထာင္ပီးစီးျပရမလား ဘုန္းဘုန္းတဲ့။ ေကာင္းေရာ။ မင္းဟာမင္းစီးႏိုင္ရင္လဲ အျပင္မွာစီးပါကြာ ငါ့ေရွ႕မွာေတာ့ လာမစီးျပပါနဲ႕။ မ်က္ေစ့ေနာက္လို႕ပါလို႕ ေျပာလြတ္ရတယ္။ ေက်ာင္းစာကို စိတ္မ၀င္စားႏိုင္ပဲ ဇာတ္ေကာင္ေတြလို အစြမ္းအစျပဖို႕ပဲ သူတို႕ ေခါင္းထဲမွာ ရွိေနသလားမသိ။ သူ႕အရပ္နဲ႕ သူ႕ဇာတ္ကိုက္တာေတာ့ ၾကည့္လို႕ေကာင္းေပမဲ့ အတုယူမွားၿပီး အရူးထၾကတာကေတာ့ မေကာင္းေပ။ ထိုလူငယ္ေလးသည္ စာသင္ႏွစ္ တစ္၀က္ေလာက္ကို အလဟသတ္ အခ်ိန္ျဖဳန္းပစ္လိုက္ၿပီး ဆယ္တန္းေအာင္စာရင္း ထြက္ေတာ့ ပါမလာဟု ၾကားသိရသည္။ စိတ္မေကာင္းေပ။</span><br /><br /><br /><span style="color: rgb(102, 0, 204);">အ၀တ္အစားကို ကိုယ့္၀န္းက်င္နဲ႕သင့္သလိုအတုယူ ေကာ္ပီးကူး၀တ္ၾက၊ ေနာက္ သူတို႕ ဇာတ္ေကာင္စရိုက္ေတြအတိုင္း (ေကာင္းတဲ့ဘက္ကအတုယူၿပီး) ေနထိုင္ျပဳမူ ေျပာဆိုၾကလွ်င္ေတာ့ လူငယ္ေတြအတြက္ တက္လမ္းရွိႏိုင္ေပမည္။ အတုလဲယူေစခ်င္ပါသည္။ အခုလိုမ်ိဳး ေပးခ်င္တာကတစ္မ်ိဳး ယူေနတာက တစ္မ်ိဳးဆိုလွ်င္ေတာ့ အနာဂတ္ျမန္မာ လူငယ္ေတြအတြက္ ရင္ေလးစရာအတိပင္။ ကိုရီးယားဇာတ္ကား ေတြ၀င္လာတာကို ေကာင္းေသာလာျခင္းျဖစ္ေအာင္ လုပ္တက္ဘို႕ေတာ့လိုေပလိမ့္မည္ဟု ထင္မိသည္။</span><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2888289408781221869.post-16992598790712055792010-07-05T00:34:00.000-07:002010-07-05T01:12:43.733-07:00သရုပ္ေဆာင္<div style="text-align: center; color: rgb(153, 0, 0);"><br /><br />မနက္ခင္းေလးမွာ<br />ၾကည္လင္လတ္ဆက္ျခင္းနဲ႕ မ်က္ႏွာသစ္လို႕<br />အသက္ကို အ၀ရွဴၾကည့္လိုက္တယ္<br />အင္း လန္းဆန္းသြားလိုက္တာ<br />ေန႕တိုင္းသာဒီလိုျဖစ္ရင္<br />ဘယ္ေလာက္မ်ားေကာင္းလိုက္မလဲ<br />မၿမဲျခင္းတရားကို ခဏေမ့ထား<br /><br />မလြယ္မွန္းသိေပမဲ့<br />ေပ်ာ္ရႊင္မႈကိုခံုမင္တက္တာ<br />လူ႕သဘာ၀တစ္ခုလား<br />အဲဒီထဲမွာ တိမ္းမူးေနတဲ့ လူစားထဲမွာ<br />ငါ မပါေအာင္ ဆင္ျခင္ရင္း<br />ခုေတာ့ ခဏေမွးလိုက္ဦးမယ္<br /><br />အၿမဲတမ္းရယ္ေနလို႕မရမွန္းသိေပမဲ့<br />ၿပံဳးေနႏိုင္ဖို႕ႀကိဳးစားေနခ်င္ေသးရဲ႕<br />ငယ္စဥ္ဘ၀မွာေတာ့ အလြယ္သား<br />ခုမ်ားေတာ့<br />ဘ၀အမွားေတြ တစ္ခုၿပီးတစ္ခု<br />က်ဴးလြန္ေနမိသလို<br />ၿပံဳ႕ေတာ့မယ္ႀကံတိုင္းေလ<br />ေနာင္တတံတိုင္းေတြက ကာကာထားတယ္<br />ဘ၀ႏွယ္ဆိုးလိုက္ပံုမ်ား<br />ဒီလိုနဲ႕ အၿပံဳးတုေတြကို<br />တပ္ဆင္လိမ္းက်ံေနရေပါ့<br /><br />ခါးတယ္လို႕လဲ ညည္းတြားမေနခ်င္ပါဘူး<br />ဘ၀ဆိုတာကို ရစ္မူးမိေနမွေတာ့<br />ခပ္ရူးရူးပုထုဇဥ္အျဖစ္နဲ႕ပဲ<br />ရင္ထဲက မပါေတာင္<br />ခပ္ေသာ့ေသာ့ ရယ္သြမ္းေသြးလိုက္မယ္<br />ဟဲ ဟဲ ဟဲ လို႕<br />အကယ္ဒမိဆန္ခါတင္ထဲမွာေတာ့ ပါတန္ေကာင္းရဲ႕<br /><br /><br /><br /><br /></div>ရွင္သစၥာhttp://www.blogger.com/profile/06842329227956712074noreply@blogger.com0